Lídr Daeše Abú Bakr Bagdádí je mrtvý. V podání převážně západní propagandy byl po četných amerických náletech sice mrtvým nebo alespoň těžce zraněným po většinu z uplynulých sedmi let, ale nyní se zdá být mrtvým opravdu. Potvrdil to totiž stručným konstatováním bez bližších podrobností sám Daeš.
Okolnosti jeho skonu zatím nejsou jasné, ale podle všeho jeho smrt souvisí s původní zprávou syrské televize a následným tvrzením ruského ministerstva obrany, které v půli června začalo „prověřovat možnost“, že by při jednom z jeho náletů v oblasti syrské Rakká, jehož cílem mělo být setkání vysoce postavených činitelů Daeše, zahynul právě i Bagdádí. Zabito prý tehdy bylo na 30 polních velitelů Daeše a několik set bojovníků. Vzápětí jeho smrt potvrdil také Teherán a v pondělí se přidala i opoziční one-man show zvaná Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR). Spojené státy jeho smrt zpochybňují, nejspíš proto, že si ji nemohou „připsat“ samy, připouštějí ale, že současně nemají ani informace o tom, že by stále ještě žil.
Současně s potvrzením jeho smrti Daeš konstatoval, že „v brzké době“ oznámí jméno Bagdádího nástupce. Vyzval přitom ale své bojovníky, aby „neklesali na duchu“, což může naznačovat, že Bagdádího smrt a aktuální těžké územní ztráty, které Daeš prožívá v syrské Rakká a iráckém Mosulu, si na celé organizaci vybírají svou daň. Ještě před pár dny tak Daeš upevňoval bojovou „morálku“ veřejným upalováním svých „zasloužilých kádrů“, kteří o Bagdádího smrti vůbec mluvili…
Co bude Bagdádího smrt pro Daeš znamenat v praxi? Po prvotním otřesu asi nic zásadního. Al Kajda v roce 1989 přežila smrt jednoho ze svých lídrů, „otce globálního džihádu“ Abdalláha Azzáma, který byl zabit při pumovém útoku v pákistánském Péšávaru. A do ztracena nezmizela ani po zabití Usámy bin Ládina v roce 2011. Její irácká odnož v roce 2006 překonala „eliminaci“ psychopatického vraha Abú Músába Zarkávího – za jeho krutovlády měla jeho organizace na kontě asi 1500 civilních životů, v následujících sedmi měsících po jeho zabití už přes tři tisíce… A totéž platí i pro Abú Bakra Bagdádího, muže, který byl s to po tři roky vcelku efektivně řídit svůj „stát“ a přitom ještě zřídit jeho „pobočky“ v Nigérii, Egyptě nebo třeba Libyi. Podle některých názorů lze jeho úspěch vysvětlit titulem, který si sám přisvojil: „chalífa“. V překladu znamená „nástupce proroka Muhammada“, přičemž Bagdádí asociace posílil i tím, že si přisvojil jméno prvního prorokova nástupce. Abú Bakra al Siddíka. Chalífa je post výslovně zmíněný v koránu, a tak má až kouzelný vliv na indoktrinované masy (přednostně) negramotných muslimů. Kdyby Bagdádí nenechával na každém kroku stínat hlavy a ukřižovávat kohokoli takřka za cokoli, mohl stát v čele sunnitských milionů…
S podobnými „triky“ – i když nejspíš už bez bohatých žoldů, které Bagdádí rozdával z „ropných“ peněz uloupených v Iráku a Sýrii – bude moci pracovat jakýkoli jeho následník. Spekuluje se, že se jím stane jeden z jeho pobočníků, přičemž nejčastěji jsou zmiňováni Amid Džumajlí a Ijád Ubajdí. Větší šance jsou přitom dávány Ubajdímu, který až do letošního léta zastával funkci vrchního velitele ozbrojených sil Daeše.
Sejně jako řada stratégů za teologickou slupkou Daeše, i Ubajdí, člen vlivného a bohatého arabského klanu, prošel iráckou vojenskou akademií a (v zastoupení Západu) bojoval proti Chomejního Íránu ve vleklé válce v letech 1980 až 1988. Právě tehdy se naučil nenávidět Peršany a coby důstojník povinně vstoupil do Saddámovy vládnoucí Panarabské socialistické strany Baas. Po americké invazi do Iráku v roce 2003 se Ubajdí skrýval před zatčením, ale byl zajat a skončil v americké věznici Camp Bucca, kde se setkal s Abú Bakrem Bagdádím a kde se podle některých názorů právě tehdy začal rodit budoucí Daeš se svým ahistorickým "chalífátem".
Po svém propuštění z amerického vězení se Ubajdí údajně přidal k Zarkávímu a jeho protiamerickému „povstání“, načež před sedmi lety navázal spolupráci s Bagdádím, který Ubajdího a další středostavovské irácké sunnity využíval k tomu, aby od „elit“ irácké společnosti získával peníze na boj proti Američanům i Íráncům. Právě díky zkušeným a válkou prověřeným důstojníkům, jakým je i Ubajdí, přitom Bagdádí získal nejen vojenské velení, ale i přístup k zásobám zbraní ze základen bývalé (neboť Spojenými státy rozpuštěné) irácké armády. Když pak Daeš v roce 2014 ovládl irácký Mosul, mohl nejen zprovoznit nejen americké vrtulníky Blackhawk, ale i ruské stíhačky Mig 21 a Mig 23, ale díky interním informacím svých „důstojníků“ dokázal systematicky osvobozovat z věznic další bývalé důstojníky Saddámovy armády – například z nechvalně proslulé mučírny v Abú Ghrajbu dokázali osvobodit přes pět set vězňů. Ti se pak ve své většině automaticky přidávali k Bagdádímu a slibovali mu věrnost. Do organizace s sebou přinesli i znalosti o rozsáhlém systému tunelů, bezpečných domů, skladišť zbraní a tajných skrýší, které si Saddám Husajn kdysi připravoval pro případnou válku proti šíitům. Věděli, jak vést vojenské operace, kdy zaútočit a kdy ustoupit, čímž se mimo jiné často vysvětluje skutečnost, že právě Daeš má v bojích výrazně nižší ztráty ve srovnání například se syrskou frančízou Al Kajdy, Frontou al Nusrá...
Možná tedy právě Ubajdí stane v čele Daeše, možná ale bude vybrán někdo jiný. Možná se Daeš po ztrátě území a tím i své „státnosti“ bude moci konečně spojit s Al Kajdou, která ale také není vnitřně příliš stabilní. Možná, se transformuje do nové podoby. Možná, že…
Zcela určitě ale Daeš nezanikne. Ideologie, tím spíš ty radikální, umírají jen stěží.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
