Tereza Spencerová: Pár poznámek k propagandě o „Aleppu“ a syrské válce

Účelově „mimo“ jsou už jen teze o „bombardování Aleppa“. Většinu z více než půldruhamilionového Aleppa ovládá syrský režim, a tak se ruské a syrské nálety soustředí na východní část města, kterou ovládá džihád, konkrétně několik skupin, které se se syrskou frančízou teroristické Al Kajdy nejen spojily, ale předaly jí i operativní velení ve východním Aleppu, což ostatně přiznávají třebas agentura Reuter´s nebo i Wall Street Journal. Koneckonců, Al Kajda sloučení oznámila sama. Je příznačné, že západní média a politici Al Kajdu a její spojence ve východním Aleppu mají – v době halasné „války proti terorismu“ a s „přihlédnutím“ k 11. září -- dál cudně za „opozici“. Nejspíš striktně politickou.

Už i americká tradičně protiválečná média opakují tvrzení mainstreamu, podle něhož je v „pasti“ ve východním Aleppu „masakrováno“ na 250 tisíc obyvatel. Nicméně, čtvrt milionu obyvatel měly tyto části města před válkou a třeba britský The Guardian už loni v březnu konstatoval, že většina obyvatel před konfliktem uprchla, a tak před rokem a půl ve východním Aleppu žilo odhadem 40 tisíc lidí. Koncem července humanitárními koridory, které otevřelo Rusko, z východního Aleppa odešli další civilisté, ale zatímco džihád dalším civilistům bránil opustit město, Západ začal ruské humanitární koridory zpochybňovat, jako kdyby potřeboval, aby ve východním Aleppu zůstalo co nejvíc civilistů. Podle dostupných zpráv do východního Aleppa míří jen posily džihádu, ale zcela určitě se tam nevrátilo 200 tisíc civilistů, aby naplnili obecně opakované mantry o počtu obyvatel východního Aleppa…

S tím souvisí i podivná, ale přesto neustále opakovaná představa o „aktivistech“, kteří z východního Aleppa dodávají „zaručené informace“ o ruských nebo syrských „zvěrstvech“. Co to tak asi znamená? Prodemokratický aktivismus v Sýrii prokazatelně existoval v prvních měsících tamního „arabského jara“ v roce 2011, tedy v době, než se počáteční demonstrace proměnily ve válku, do níž se zapojili „všichni kolem“. Opravdu si někdo umí představit, že ve čtvrtích ovládaných Al Kajdou a spřátelenými hrdlořezy může někdo být „prodemokratickým aktivistou“? A kdo západním médiím neustále dodává kontakty na takové „aktivisty“?

Podle Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR), což je zdroj sice hodně pochybný, ale západními médii stále akceptovaný, ruské nálety v Sýrii za uplynulý rok zabily 9400 lidí, z toho 3800 civilistů. To je v zásadě skoro stejný „smrtící účet“, jakého dosáhli Saúdové při bombardování Jemenu, a v takovém „zdemokratizovaném“ Iráku bylo jen za září (!) zabito přes tisíc civilistů (a celkem skoro tři tisíce). Za celý letošní rok bylo přitom v Iráku zabito více než 11 tisíc civilistů. Přesto Spojené státy a „světové společenství“ mluví o „barbarství“ jen v souvislosti s „Aleppem“, zatímco o Saúdech či Iráku se mlčí, protože… proto.

A zatímco se mluví o rusko-syrském „barbarství“ při náletech na civilisty ve východním Aleppu, západní mainstream připouští, že džihád v Sýrii využívá civilisty jako „živé štíty“. Je ošidné mluvit o ruských „válečných zločinech“, když je zřejmé, že americké dobývání Manbídže u tureckých hranic se také nevedlo „v rukavičkách“ a že při něm umírali civilisté, stejně jako třeba bombardování irácké Fallúdži bílým fosforem a ochuzeným uranem, a stejně se nepovede v rukavičkách chystaná ofenzíva proti Daeši v iráckém, kdysi více než dvouapůlmilionovém Mosulu. Je rovněž příznačné, že například Izrael při svých více méně pravidelných útocích na Libanon nebo obklíčené pásmo Gazy vždy viní z válečných zločinů Hizballáh respektive Hamas, protože prý „využívají“ civilisty, tedy fakticky Libanonce a Palestince žijící v místech izraelských úderů, jako „živé štíty“ už jen tím, že se mezi nimi pohybují, a tak nesou plnou vinu za jejich smrt pod izraelskými bombami. Takto postavená „zodpovědnost“ pro „Aleppo“ neplatí, protože… proto.

Pak jsou tu pořád ještě ony pozoruhodné „poslední nemocnice“, které se ve východním Aleppu neustále zjevují zas a znovu, nejspíš jen pro to, aby je mohli Rusové vybombardovat a navíc rovnou bílým fosforem a hlubinnými bombami, zatímco Syřané jen přicmrndávají a na tutéž nemocnici ještě házejí barelové bomby, ale taky bomby kazetové… Při takovém náporu je mimochodem pozoruhodné, že ona „největší nemocnice v Aleppu“ je jen „na pokraji vyřazení z provozu“. Saúdské bombardování nemocnic v Jemenu si mezitím sice vysloužilo vlastní heslo na Wikipedii, ale nikoli odsudek ze strany „světového společenství“, a třeba zničení nemocnice v afghánském Kunduzu, jediném špitálu široko daleko, v jehož troskách zahynulo 12 členů Lékařů bez hranic, si Pentagon sám po sobě prošetřil a dospěl k závěru, že to určitě „žádný válečný zločin nebyl“. Proč? Proto.

A ještě ke „slavnému“ průzkumu mezi syrskými uprchlíky v Německu, kteří prý ze 70 procent řekli, že utekli před Asadem… Vlastně hodně smutná analýza západní manipulace z pera Tima Andersona. Proč? Proto!

Suma sumárum: Dvojí metry, zkreslování reality, lhaní, nepochopení komplexnosti válek na Blízkém východě násobené „ztrátou paměti“. A přitom všem důležitá poučka: hlavně necitovat jediný ruský, syrský, íránský a podobně „nepřátelský“ zdroj, protože pak by se naše konstrukce okamžitě zhroutily.

Co dál?

Americký ministr zahraničí John Kerry si už před pár týdny uvědomoval, co se stane, pokud druhé „velké“ příměří s Ruskem v Sýrii zkrachuje: „Jaká je jiná alternativa? Alternativa, která nám umožní jít od už zmasakrovaných 450 tisíc (sic) lidí k dalším tisícům navíc? Že Aleppo bude zcela dobyto? Že Rusové a Asad budou prostě po celé dny bombardovat, a my budeme sedět a nebudeme dělat nic? To je alternativa, pokud Amerika nevstoupí se svými jednotkami. A prezident právě takové rozhodnutí učinil.“ Různá ultimata a neuvěřitelně útočná prohlášení, která z Washingtonu zazněla posléze a hraničila s vyhlášením války Rusku, nejspíš netřeba brát nijak vážně, jen jako projev uražené ješitnosti. Kerry přitom nesdělil žádnou novinku, protože neochota USA jít kvůli Sýrii – a tím pádem kvůli tamnímu džihádu – do války s Ruskem, není už dlouho žádným tajemstvím. A Rusko toho využívá tím, že varuje Washington před jakýmkoli dalším útokem na syrskou armádu, protože poté by na Blízkém východě prý nastaly „tektonické pohyby“.

Faktem je, že i druhé příměří, stejně jako ono únorové, zkrachovalo na tom, že tak zvaní umírnění rebelové, ať je tímto pojmem ve Washingtonu míněn kdokoli, odmítli hrát podle amerických pravidel, které ovšem Spojené státy Rusku slíbily. Neoddělili se od Daeše a Al Kajdy, právě naopak, jejich řady se jen pevněji semkly. Tím samozřejmě nahrály Rusku a Damašku k záplavě -- svým způsobem až jásajících -- proklamací, podle nichž USA v Sýrii podporují terorismus. Vzápětí to ovšem připustil i mluvčí ministerstva zahraničí USA s vysvětlením, že americké letectvo už „řadu měsíců“ neútočí na Al Kajdu, protože se „propletla“ do civilních oblastí, a my se snažíme omezovat civilní ztráty při všech našich útocích,“ byť letos v dubnu si Pentagon naopak pro nálety proti Daeši „povolil“ vyšší míru civilních ztrát.

Neochota „umírněných“ teroristů stát se umírněnými nejen na papíře, ale i v realitě, fakticky zničila únorové pokusy o politické řešení syrského konfliktu a podivná snaha Ruska vyjednat s USA další, stejně neudržitelnou dohodu, současnou situaci jen o půl roku oddálila a Spojené státy uvrhla jen do hlubšího dilematu, jak se zachovat ke svým četným „spojencům“, kteří mezi sebou v Sýrii válčí. Nicméně, uplynulý půlrok přece jen „realitu na bojišti“ změnil a podle všeho nabízí Rusku a Sýrii výhody – ze znepřáteleného Turecka je nyní Turecko o poznání přátelštější, Spojené státy se topí v neuvěřitelném předvolebním představení a nemohou teroristy vyzbrojovat a financovat donekonečna, a Saúdové, kteří by rádi vyzbrojovali džihád donekonečna, začínají mít sami existenciální problémy. A když k tomu lídr libanonského Hizballáhu Hasan Nasralláh tvrdí, že saúdský wahhábismus je „horší než Izrael“, začíná jít pro Saúdy, kteří ztrácejí vliv i v sunnitském světě, do tuhého.

Je očividné, že se Rusko ještě pokouší „dostat“ další civilisty z východního Aleppa a současně vyzývá džihádisty, aby z města odešli, ale současně se zdá, že syrská vládní armáda s bezpočtem regionálních spojenců a s ruskou – nově opětovně posílenou – bombardovací kapacitou, bude v útocích na východní Aleppo pokračovat do té doby, dokud nedojde k závěru, že džihád už dál nemůže bránit civilistům v odchodu, což je zásadní podmínka k následnému ovládnutí celé – dosud džihádistické – oblasti. Nejspíš se budou otevírat další „humanitární koridory“, které budou „poslední výzvou“ k opuštění východních čtvrtí. A kdo tak neučiní, bude muset počítat s následky. Džihád pro změnu bude chtít udržet co nejvíc „lidských štítů“ pod svou kontrolou, aby se buď uchránil před opravdu velkým bombardováním, nebo aby pak civilních obětí využil v chytlavých a skvěle organizovaných, ale přesto málo uvěřitelných píár kampaních. Městský boj má prostě svá pravidla.

Budou se přitom páchat „válečné zločiny“? Nejspíš ano, ale jakou cenu má empatie k východnímu Aleppu, když se mlčí třeba k Saúdům v Jemenu nebo když není nikdo potrestán za zločiny v Afghánistánu, Iráku nebo Libyi?

Pro Damašek, Moskvu, Teherán (a Turecko) a další spojence vyhlídky vypadají dobře. Spojené státy ochromené fantaskními volbami, Saúdové a Perský záliv sice dál s nadšením pro džihád, ale při dalším sbližování Ruska s Tureckem jejich význam a schopnosti na syrském bojišti rychle blednou. Na jihu Sýrie nebo na Golanech má Damašek navrch už delší dobu a podle všeho se mu daří i při nynější ofenzívě proti východnímu Aleppu, jehož čtvrti neobsazuje už jen „zvenčí“, ale také přímo z města, tedy z „velkého“ Aleppa ovládaného režimem, kam pro změnu dopadají a zabíjejí rakety Al Kajdy. Na východě irácká vláda už před časem rovněž našla „modus vivendi“ se Sýrií i Ruskem, a tak fakticky z „useful“ oblastí Sýrie zbývá právě jen „to východní Aleppo“. Turecko si do toho přitvrzením podmínek chimérické smlouvy o migraci (bezvízový styk s EU musí být do konce října, jinak vše dojednané padá) a současně i neuvěřitelným navýšením „nákladů na syrské uprchlíky“ z 10 miliard eur na 25 miliard fakticky řeklo Evropě, aby mu financovala vše, včetně vstupu do Sýrie, kde podle všeho jedná v určité shodě s Ruskem a Damaškem…

Zkrátka, ať už jsou nálety na východní Aleppo jakkoli „barbarské“, současná situace nabízí Bašáru Asadovi a jeho spojencům – na nějakých pět až šest měsíců -- tu nejlepší příležitost zasadit ve válce ten rozhodující úder. Medvěd za zásluhy se bude porcovat pak. A mezitím bude sílit hysterie kolem "Aleppa".

PS. Americké letouny znovu zaútočily na východosyrský Dejrizor, který je obléhán Daešem. Tentokrát nebyla cílem posádka syrské armády, ale tamní mosty. Stalo se tak bez ohledu na skutečnost, že místní Daeš ke svému zásobování už dlouho používá lodě, čili nálety zničily jen další syrskou infrastrukturu.

PPS. UNICEF v provincii Aleppo už plánuje budování škol a studní s pitnou vodou…

PPPS. Text zkrachovalé dohody mezi Ruskem a USA o Sýrii (v ruštině).

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.