Události se dávají do pohybu. Spojené státy před pár dny varovaly Sýrii, aby se nepokoušela dostat pod svou kontrolu zpět syrské území jižně od Damašku, které v uplynulých letech ovládli džihádisté. Řeč je tu o teroristech z Daeše nebo o oddílech různě napojených na Al Kajdu. Americká armáda působí v Sýrii ilegálně nejen z hlediska mezinárodního práva, ale dokonce i americké ústavy, a svou vojenskou přítomnost obhajuje nutností „boje proti terorismu“. Už Barack Obama totiž vyslal vojáky do Sýrie s „krajně odřenýma ušima“, na základě rozhodnutí Kongresu, které umožnilo pronásledovat a likvidovat lidi odpovědné za teroristické útoky z 11. září 2001. Daeš podle všeho vznik v roce 2012, a tak není příliš pravděpodobné, že by se na 11. září nějak podílel. I tak, nejnovější pohrůžkou Damašku Washington „anuloval“ veškeré své dosavadní argumenty a postavil se na stranu teroristů. Jeho hlavním současným cílem v Sýrii je přitom obrana severovýchodu země, kterou do značné míry ovládají levicoví Kurdové v americkém žoldu. A ve finále se tak nutně střetnou se syrskou vládní armádou a jejími spojenci, mezi nimiž nejspíš budou i ruští žoldáci.

Jak ale případný boj s armádou svrchovaného státu, na jehož území se americké oddíly nacházejí zcela nezákonně, zapadá do „povoleného“ boje „proti teroristům“? Nijak. A pohrůžky syrské armádě kvůli její chystané ofenzívě na jihu země? Pentagon má za to, že když se účastnil rozhovorů o dekonfliktní zóně jižně od Damašku, má právo zasahovat tak, aby v dané oblasti „udržel příměří“. Pravdě blíž by ale bylo konstatování, že Washington hrozí Damašku na přání Izraele, který ovládá část Golanských výšin a počítá s tím, že USA jeho anexi tohoto území uznají. Izrael nechce mít na svých „hranicích“ šíity, ať už z Íránu či libanonského Hizballáhu, a syrskou část Golan proměnil v „nárazníkové pásmo“, které „svěřil“ Al Kajdě a dalším džihádistům. A situace se vyvinula tak, že USA i Izrael nyní fakticky brání Al Kajdu na syrském území před syrskou armádou…

Možná to ale přece jen někomu ve Washingtonu připadá „neudržitelné“, protože se znovu a znovu objevují zvěsti o chystaném odsunu amerických jednotek ze Sýrie (neboť je jich prý mnohem víc zapotřebí v Afghánistánu). Podle nejnovější „verze“ Američané v Sýrii zůstanou ještě „nejméně šest měsíců“, nicméně do Sýrie mezitím proudí nové posily, a tak je na tomto konstatování nejzajímavější, že je to vlastně vůbec poprvé, kdy byl v rámci „odcházení“ předložen nějaký uchopitelný – a navíc ani nepříliš vzdálený -- časový horizont….

„Nepřímá“ shoda

Nicméně, poslední dny naznačují, že postoj USA může být sice obecně považován za důležitý, nikoli však za nejdůležitější, protože ostatní „hráči“ syrského konfliktu na americká rozhodnutí nečekají.

Izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman už ve chvíli, kdy jeho premiér Netanjahu 9. května v Moskvě pochodoval v čele Nesmrtelného pluku, po sérii izraelských raketových útoků proti údajným íránským cílům v Sýrii prohlásil, že Izrael „ukončil tuto epizodu, a že doufá, že tomu všichni rozumějí“. Nyní se v izraelských médiích objevily informace o tajné dohodě týkající se syrské vojenské přítomnosti na jihu Sýrie a u Golanských výšin. Izrael prý souhlasí s návratem syrské armády ke Golanům, zatímco Rusko na oplátku zajistí, že na jihu Sýrie nebudou žádné íránské oddíly ani bojovníci Hizballáhu. Rusko posléze existenci dohody potvrdilo, přičemž Írán ujistil, že v plánech bojových operací syrské armády na jihu Sýrie „nemá žádnou roli“.