Na počátku roku 2014, kdy startovala první jednání o dohodě o íránském jaderném programu, íránský duchovní vůdce ajatolláh Chameneí v Tabrízu prohlásil: „Nejsem optimista. Rozhovory nikam nepovedou, ale současně je neodmítám… To, co naše ministerstvo zahraničí a další činitelé započali, poběží dál a Írán nebude své závazky porušovat. Znovu ale opakuji, k ničemu to nebude a nikam to nepovede. (…) Jaderná otázka je pro Američany jen výmluva k pokračování nepřátelství. Nyní přicházejí s otázkami lidských práv a raket,“ dodal. Jeho slova mohla tehdy znít jako důkaz antiamerické zatvrzelosti, ale v posledních týdnech, kdy Donald Trump začal hrozit vypovězením „zbytečné“ dohody a skutečně bazíroval na otázce raket, jichž se smlouva ani netýká, už Chameneí zněl takřka prorocky.

Opravdu se totiž očekávalo, že Donald Trump – bez ohledu na názor svých generálů nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) -- fakticky vypoví jadernou smlouvu s Íránem, kterou Írán přitom dodržuje. Nakonec ale zůstalo u jakési polovičatosti – rozhodnutí o osudu dohody, která je prý pro USA „nevýhodná“, nechal alibisticky na Kongresu, a neodhodlal se ani k tomu, aby zařadil íránské Revoluční gardy na seznam teroristických skupin, jak rovněž avízoval.

Místo toho svou řeč zahustil neobvyklou dávkou obvyklých proklamací o údajném spojení Íránu s mezinárodním terorismem. Výčet ve stylu „pejsek a kočička vařili dort“ byl tak rozsáhlý, že i sám Trump na závěr pocítil, že mu jen málokdo uvěří, a tak sám od sebe případné posluchače ujistil, že to všechno „skutečné“. Nicméně, i respektovaný Fareed Zakaria připomíná, že databáze globálního terorismu při londýnské King´s College ukazuje, že „více než 94 procent úmrtí způsobených islámským terorismem od roku 2001 má na svědomí Islámský stát, Al Kajda a další sunnitští džihádisté. Írán proti těmto skupinám bojuje, nepodporuje je. Takřka každý teroristický útok na Západě je nějakým způsobem spjatý se Saúdskou Arábií. Prakticky žádný ale nelze spojit s Íránem.“ Jinými slovy, vraždí sunnitští teroristé, nikoli Írán. Ale nešť.

Zajímavé je, že byť měl být projev věnován jaderné dohodě, Trump jej uzavřel poznámkami, které napovídají jeho touze dosáhnout v Teheránu „změny režimu“; prohlásil například, že íránský národ chce být ve svobodném kontaktu se svými sousedy (byť v reálu Írán s většinou svých sousedů vychází velmi dobře), nebo že ať už Trumpa jeho kroky zavedou kamkoli, bude to vždy „k míru a stabilitě“ na Blízkém východě. Jinými slovy, jako by se opravdu chystal k další válce… Pentagon už prý ostatně přistoupil k revizi svého postavení na Blízkém východě, a to s ohledem na možnou proměnu Íránu v terč.

Nicméně, otázkou spíš zůstává, co vše ve finále Trumpovi vlastně zabránilo proměnit jeho pohrůžky v realitu a dohodu zrušit. Nebo jinak, proč po vlastně Washington po týdnech velkých slov přiznává, že dohoda platí dál, aby se prý z Íránu najednou nestala druhá Severní Korea. Mimochodem, za tuto „vizionářskou strategii“ vůči Íránu se Trumpovi dostalo pochvaly od Saúdů…