Místo toho spolu vydrželi 50 minut o samotě, poté jednali v širších týmech a nakonec sršeli superlativy a podepsali „významný dokument“, který prý bude pro svět „významnou změnou“.

Zpátky na zem. Severokorejský diktátor Kim Čong-un od summitu s Donaldem Trumpem podle všeho očekával navázání vztahů s USA a americké bezpečnostní záruky, za což byl výměnou ochotný nabídnout plné jaderné odzbrojení. A podle dostupných zpráv právě to i získal. Je samozřejmě ironií, že plné jaderné odzbrojení fakticky slíbil už v dubnu svému jihokorejskému kolegovi (a především pak svým čínským patronům), stihl dokonce už za asistence světových televizí zlikvidovat svůj jaderný polygon, a tak fakticky na summitu v Singapuru nenabízel žádné „nové zboží“. A co víc, ve skutečnosti nabídl jen „směřování“ k jadernému odzbrojení, bez jakýchkoli časových rámců, byť podle Trumpa s tím vším Kim začne „okamžitě“. Ale i tak severokorejský lídr na oplátku prý opravdu dostal „bezpečnostní záruky“ a příslib „dalších a dalších schůzek“. Z toho chtě nechtě vyplývá, že je prezident USA, toho předvoje světové demokracie, ochotný zajistit bezproblémové pokračování totalitní diktatury, o jejímž každodenním fungování máme sice jen velmi nejasné, ale zato dokonale pesimistické představy. A slibem dalších schůzek je navíc připravený nově nalezenému severokorejskému „příteli“, jímž ještě nedávno opovrhoval coby „Rakeťákem“, dodat mezinárodní prestiž – a splnit mu tak další z jeho dětských snů.

Co za to vše Donald Trump získal? V praxi snad jen vyhlídku na Nobelovu cenu za mír. Pro Trumpa osobně to může být sice významná meta, ale z hlediska mezinárodních vztahů je to přece jen „slabé“.