Pane doktore, stále se řeší, kterak Filip Turek jednoho zeleně-aktivistického zaměstnance vyhodil a řekl, že podobných „parazitů“ je tu bohužel mnoho. Je Turek první, kdo použil v české politice tak silné přirovnání?

Z dějepisu si pamatuji, že v letech druhé světové války existovalo pro mladé muže i dívky „ročníku 21“ tzv. Totaleinsatz, totální nasazení pro potřebu německé válečné ekonomiky na území Protektorátu i Velkoněmecké říše. Komu se z tohoto systému podařilo uniknout, protestoval písní Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn.

Vypadá to jako legrace, ale mohlo to být trestáno „káznicí“ a stíháno jako projev neloajality. Dnes už ne nejmladší český historik a politolog Petr Koura mluví ve svých textech věnovaných této době o jakémsi mírném hnutí protestu mladých mužů, kteří nosili dlouhé vlasy a říkalo se jim potápky.

Něco podobného se odehrávalo v „revolučních“ padesátých letech 20. stol. v rámci „Akce 70 tisíc do výroby“, kdy se podobnou akcí převychovávali „třídní nepřátelé“, v tisku nazývanými parazity a v oblíbených dobových filmech této éry tak také prezentovaní. Další generace, které se dobový režim převýchovně věnoval, byly tzv. máničky šedesátých let, a ty si snad ještě mnozí pamatujeme podle téměř oficiálního hesla „Když máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás!“

O dvacet let později, koncem osmdesátých let 20. století, provokovali mladí lidé většinovou společnost jako členové různých skupin skinheads. Tentokrát většinou holohlavých, dovozených jako sociální a kulturní fenomén z Velké Británie, SRN a dalších západoevropských zemí. V některých považovaných za neonacisty nebo paradoxně za „pravicové extremisty“. Někteří historici a politologové o této generační skupině nepravdivě mluvili jako o osobách ovlivňovaných rasistickou a antisemitskou ideologií, žijící na okraji společnosti a zaujímající protispolečenské postoje.