Pane doktore, stále se řeší, kterak Filip Turek jednoho zeleně-aktivistického zaměstnance vyhodil a řekl, že podobných „parazitů“ je tu bohužel mnoho. Je Turek první, kdo použil v české politice tak silné přirovnání?
Z dějepisu si pamatuji, že v letech druhé světové války existovalo pro mladé muže i dívky „ročníku 21“ tzv. Totaleinsatz, totální nasazení pro potřebu německé válečné ekonomiky na území Protektorátu i Velkoněmecké říše. Komu se z tohoto systému podařilo uniknout, protestoval písní Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn.
Vypadá to jako legrace, ale mohlo to být trestáno „káznicí“ a stíháno jako projev neloajality. Dnes už ne nejmladší český historik a politolog Petr Koura mluví ve svých textech věnovaných této době o jakémsi mírném hnutí protestu mladých mužů, kteří nosili dlouhé vlasy a říkalo se jim potápky.
Něco podobného se odehrávalo v „revolučních“ padesátých letech 20. stol. v rámci „Akce 70 tisíc do výroby“, kdy se podobnou akcí převychovávali „třídní nepřátelé“, v tisku nazývanými parazity a v oblíbených dobových filmech této éry tak také prezentovaní. Další generace, které se dobový režim převýchovně věnoval, byly tzv. máničky šedesátých let, a ty si snad ještě mnozí pamatujeme podle téměř oficiálního hesla „Když máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás!“
O dvacet let později, koncem osmdesátých let 20. století, provokovali mladí lidé většinovou společnost jako členové různých skupin skinheads. Tentokrát většinou holohlavých, dovozených jako sociální a kulturní fenomén z Velké Británie, SRN a dalších západoevropských zemí. V některých považovaných za neonacisty nebo paradoxně za „pravicové extremisty“. Někteří historici a politologové o této generační skupině nepravdivě mluvili jako o osobách ovlivňovaných rasistickou a antisemitskou ideologií, žijící na okraji společnosti a zaujímající protispolečenské postoje.
A to už jsme v době, kdy se narodil a dospíval pan Filip Turek (nar. 1985). O něm můžeme tvrdit, že neměl osobní zkušenost ani s nacistickou, ani s komunistickou tzv. totalitou, jak ji definuje aktuální politická publicistika. To neznamená, že nemůže, i jako veřejně vystupující politik, používat jazyk jako nástroj moci (viz Pierre Bourdieu aj.). Otázkou ale je, zda „společnost reguluje, co smí říkat, zda diskurs vytváří meze přijatelného a zda se moc projevuje skrze jazyk a nejen skrze zákony“. Viz Michel Foucault a jeho jazykovědné akademické interpretace známé nám z brněnského prostředí.
Proto by se mohli kritici Filipa Turka uklidnit a zamyslet se biblicky nad tím, zda nehledají brvy v oku druhého a nevidí břevna v oku svém.
Psali jsme:
Já se Vás ptám proto, že Turek byl nařčen z toho, že opisuje nacistickou rétoriku. Dehumanizující rétoriku, prý. Je to srovnatelné?
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Anketa
Ale pak je také problém určit, zda lze takové tvrzení doložit a zda konkrétní pojmenování osoby nepřátelské má vztah k historii kulturního okruhu, ve kterém se právě pohybujeme. Příkladem nám budiž verbální projevy amerického prezidenta Donalda Trumpa, které by si zasloužily větší pozornost, než je jim přisuzována. Tím, že překračuje hranice diplomatické komunikace, v Evropě ustálené hned v několika jazykových verzích během staletí, sice nabízí možnost povrchním soudcům jeho způsobu myšlení k „rychlým polním soudům“ vojenského typu, ale to ještě neznamená, že se s jejich pomocí můžeme dojít k porozumění jednajících stran.
Za dehumanizující lze konečně prohlásit cokoli, zejména podaří-li se nám rezignovat na alespoň tradované významy slov. Při rozhovorech vedených v čínštině, ruštině a angličtině se můžeme dočkat řady překvapení a nedej Bůh omylů, vložených do umělé inteligence i ne-inteligence.
Rozběhly se akce proti změnám financování ČT a ČRo. Umělci, studenti, sami zaměstnanci. Překvapila Vás některá skupina nečekaným tahem, nečekaným výrokem?
Nechci se tvářit jako vševědoucí, ale přece jenom jsem se dlouhá léta stýkal se skupinami tvořících a pracujících v oborech, kterým bychom mohli říkat umělci, studenti a zaměstnanci. A stačilo mi to k tomu, jak říkal můj dnes už nebohý vzácný přítel a vynikající malíř Bedřich Budil, abych pochopil, proč mohli tito lidé vstupovat do královských paláců a sídel aristokratů zadním vchodem.
Proto se mi zdá, že mne nikdo ze současných zájemců o „financování“ ČT a ČRo nedokázal překvapit něčím pozoruhodným. Jde jako vždy stále jen a jen o materiální prospěch a někdy dokonce o prospěchářství. Že se při této příležitosti mluví o svobodě slova či umělecké tvorby, jen běžný kostým a scénování tohoto prostředí.
Snad bychom se mohli jen zastavit u tak populárního kejklířství a šarlatánství, které jsou také věčným a současně fatálním stavem lidské civilizace nejen na zemi od pólu k pólu, ale který už začínáme exportovat do prostoru stále ještě nedostatečně známého vesmíru.
Fotogalerie: - Vláda bez Babiše
Představte si, že by zaměstnanci ČT šli opravdu do stávky a přestali by vysílat. Co by asi Češi udělali?
Chcete, aby vypukla stávka v ČT?Anketa
A konec by byl stejný jako u všeho, co známe z dávno nedávné minulosti. Jen řečí by bylo jistě ještě víc. Už se dokonce začalo mlít i přemílat a zapomenuté postavy k podpírání se začínají hlásit o slovo i o své místo na slunci.
ODS oslavila 35 let své existence. Jak se v průběhu let proměnil Váš vztah k této partaji, která určovala osud naší země?
Kdybych chtěl být optimistou, řekl bych, že můj vztah k ODS se nezměnil, jen se změnila tato politická strana. Zní to sice hrdě, ale předpokládám, že něco podobného si myslí celá řada občanů ČR. A mnozí po letech žasnou, co se to vlastně stalo.
Zda tato strana byla vůdčí silou „ekonomické transformace“, jejíž pojmenování prezentoval v Berlíně v roce 1921 Nikolaj Bucharin, v době, kdy se sovětský režim začínal vzdalovat ideálům „světové revoluce“. Anebo zda nešlo jen o „proměnu“ (metamorfózu), kterou předpověděl Franz Kafka, když se jednoho rána jeho hrdina probudil jako odporný hmyz, kterého se jeho okolí štítilo. Nakonec to vyřešil jeho otec a zbytečného brouka zašlápl a zbavil svět této existence.
Kafka, bohužel, nenapsal, jak to mohlo pokračovat, a zda to byl definitivní konec jednoho podivného snu. Anebo zda bude pokračovat tato „metamorfóza metafory“, které se někteří z nás už zase začínají obávat.
|
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Hodnotíte kauzu Filipa Turka podobně jako Zdeněk Zbořil?
