V listopadu 2013 tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s EU, a to s poukazem na těžké obchodní ztráty, které by pro Ukrajinu vyplývaly z avízovaných ruských obchodních sankcí. Následovaly Majdan, svržení Janukovyčovy vlády, válka na Donbasu, ruská anexe Krymu, propad do neoficiálního státního bankrotu a s ročním odstupem i ratifikace asociační dohody, která měla Ukrajinu „dovést do Evropy“. Šéf Evropského parlamentu Martin Schulz tehdy mluvil o „hvězdné hodině demokracie“, byť platnost obchodní části dohody byla oficiálně odložena až na počátek letošního roku. A nyní je asociační dohoda coby oficiální prapůvod celého „ukrajinského příběhu“ znovu v ohrožení. Torpédovat ji chtějí Nizozemci, jediný stát EU, který smlouvu zatím neratifikoval.
Nizozemští euroskeptici sesbírali dostatečný počet hlasů, aby bylo k této otázce vyhlášeno referendum, a to na 6. dubna. Argumentují mimo jiné tím, že to, co Ukrajinci mají za svou „evropskou volbu“, jim ve skutečnosti vnutil Brusel, přičemž Ukrajinu popisují jako stát rozdělený na proevropskou a proruskou část a obávají se, že by v případě války s Ruskem museli do boje i nizozemští vojáci. K tomu samozřejmě připomínají zkorumpovanost prozápadního kyjevského vedení nebo fakt, že poslední dva roky se pro Ukrajinu proměnily v ekonomickou (ale vlastně i jakoukoli jinou) jinou katastrofu – další jobovkou je nejspíš skutečnost, že se Ukrajina už během pár týdnů stane posledním státem na světě, která podle Světové zdravotnické organizace (WHO) kvůli průtahům s udělováním licencí nebude mít nové vakcíny proti dětské obrně a „nechráněné děti budou šířit virus, což znamená riziko pro Evropu“. Kyjev na svou propagaci před referendem vyčlenil dva miliony eur, ministr zahraničí se v Amsterdamu zúčastní cyklojízdy, ale výsledky kulturní a sociální kampaně podle ukrajinských médií prý nejsou přesvědčivé, mimo jiné i kvůli tomu, že je stále příliš živý skandál s ukradenými obrazy starých holandských mistrů, které se objevily na Ukrajině a navíc u lidí spjatých s tamní tajnou službou SBU.
Organizátoři referenda se obávají závazků vůči lidnatému a těžce ovladatelnému státu, byť asociační dohoda je převážně obchodní povahy a legální práci v EU milionům Ukrajinců nezaručuje. Nizozemská vláda pár dní před referendem voliče razantně ujišťuje, že jim nic nehrozí. „Ukrajina by se nikdy neměla stát členem EU, protože máme za to, že by z dlouhodobého pohledu měla mít dobré vztahy s Evropou i Ruskem, a to by nebylo možné, pokud by se stala členem EU,“ načrtl ukrajinskou budoucnost nizozemský premiér Mark Rutte, přičemž společně s Petrem Porošenkem, prezidentem a aktuálně šestým nejbohatším mužem Ukrajiny, asociační dohodu podpořil. (Právě předpoklad, že členství EU automaticky vylučuje dobré vztahy s Ruskem, nyní mimochodem nutí Srbsko k tomu, aby vstup do EU odmítalo.)
Petro Porošenko, jemuž se v uplynulých dnech v rámci jaderného summitu ve Washingtonu nepodařilo usednout s Barackem Obamou k formálním jednáním, je jinak mediálně značně aktivní – doufá, že Nizozemsko, které meziročně navýšilo nákup ruského zemního plynu o 122 procent, v referendu rozhodne „zodpovědně“; vyzývá OBSE, aby na Donbas vyslala policejní misi; vyzývá OSN, aby v souvislosti s kauzou Naděždy Savčenkové prošetřila mučení ukrajinských občanů v Rusku; pro své nespokojené občany doufá, že bezvízový režim s EU začne platit už letos v létě; ujistil svůj „řídící orgán“, amerického viceprezidenta Joe Bidena, že rychle najde vhodnou náhradu za vyhozeného generálního prokurátora, který byl oficiálně označován za hlavní překážku boje proti korupci a jehož odchod -- naplánovaný na datum těsně před Porošenkovým odjezdem do USA -- měl zklidnit situaci v justici i státě, ale nestalo se tak; bez ohledu na postoje Německa a dalších zemí znovu odsunul závazek uspořádat volby na Donbasu, přičemž vinu za vše hodil na Rusko; vysvětlil Západu, že přece Ukrajinu „vzdát nemůže“; a článek v New York Times o korupci na Ukrajině pak v čirém zoufalství označil za „součást hybridní války“, která je v současnosti proti Ukrajině vedena...
Ztráta zájmu
Faktem je, že „chromá kachna“ Obama v nedávném rozhovoru pro The Atlantic přiznal, že Západ se může na Ukrajině snažit jak chce, ale všechno bude ve finále nanic. Zeměpisná poloha, ekonomická provázanost, kultura, náboženství nebo jazyk – na nic z toho Západ nemá. The Atlantic v komentářích k nedávnému „bilančnímu“ rozhovoru s Barackem Obamou podotkl: „Obamova teorie je jednoduchá: Ukrajina je zásadním zájmem Ruska, ale nikoli zásadním zájmem Ameriky, takže tam Rusko vždy bude mít páky k udržení dominance.“ A sám Obama k tomu dodal: „Je faktem, že Ukrajina, která není členem NATO, bude vždy slabá vůči vojenské dominanci Ruska, ať budeme dělat, cokoli.“ Ve stejném duchu se nyní vyjádřil v rozsáhlém materiálu například magazín Forbes, podle něhož Západ nemá kapacitu naplnit přehnaná očekávání Kyjeva, protože všechny trumfy drží Rusko. Tato realita se odráží i v americké prezidentské kampani, v níž se téma Ukrajiny takřka neobjevuje – veřejnost nezajímá a politici vědí své. Také sousední Kanada už oznámila, že „při pokračující podpoře Ukrajině“ obnoví vztahy s Ruskem.
Evropští lídři se až na výjimky takto otevřeně nevyjadřují, ale i Forbes shrnuje, že sílí shoda na stále větší únavě z kyjevské tvrdohlavosti a neschopnosti řešit vnitropolitické problémy. Z hlediska aktivit v tzv. normandském formátu“ se zdá, že Francie už mimo jiné i v souvislosti akutními hrozbami terorismu -- o Ukrajinu ztratila zájem, a Německo stále hlasitěji vyjadřuje nelibost nad neochotou Kyjeva plnit minské dohody. Kyjevský postoj byl ale až dosud vždy veden pocitem, že má Porošenko a spol. za zády Spojené státy. Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier chtěl toto téma probrat ve třech – s kolegy z USA a Ruska Johnem Kerrym a Sergejem Lavrovem – nedávno v Moskvě, ale Kerry, plně ponořen do syrského konfliktu, prý odmítl. Berlín současně tlačí na Moskvu, aby udělala vůči Kyjevu nějaký ústupek, který by mohl ukrajinskou vládu přimět k pokroku, ale Kreml se podle všeho nehodlá nechat Kyjevem vydírat, beztak prý poté přijde jen další požadavek… V zásadě tak platí, co Bloomberg napsal už před rokem – Kremlu současná situace na Ukrajině vyhovuje, protože na rozdíl od Západu nenese za Kyjev větší náklady, natož zodpovědnost.
Stratfor, americká „soukromá CIA“, v souvislosti s blížícím se letním výročním „přezkumem“ unijních sankcí proti Rusku upozorňuje, že Ukrajina dál potřebuje Západ víc než Západ Ukrajinu, a kyjevská vláda není ve stavu, aby mohla na Evropskou unii vyvíjet tlak. „Proto se bude Kyjev dál uchylovat k různým taktickým krokům, včetně diplomatických opatření a hrozeb, že v případě zmírnění sankcí proti Rusku vyostří konflikt na východě země. Ať tak či tak ale rozhodnutí Evropské unie bude záviset na faktorech, které Ukrajina fakticky ovlivnit nemůže.“
V půli března přitom třeba The Guardian podotkl, že si Kyjev musí za současné situace přiznat, že je na Rusku ekonomicky závislý, a přestat s nerealistickou politikou, jejímž projevem je například hrdost na to, že Ukrajina přežila první zimu bez ruského plynu, ovšem jen díky o 30 procent dražšímu zemnímu plynu ze Západu… Za uplynulý rok životní standard Ukrajinců propadl o polovinu, hodnota měny propadla o 350 procent, inflace vyskočila o 43 procent, obranný a letecký průmysl bez kontraktů s Ruskem ztratil 80 procent příjmů a mění se v rukodělnou záležitost (fotogalerie Getty Images); v Rusku pracuje až sedm milionů Ukrajinců, kteří jen v roce 2014 poslali domů v přepočtu devět miliard dolarů, což je trojnásobek přímých investic ze Západu za loňský rok, a současný dluh vůči Západu bude Kyjev splácet přinejmenším do roku 2041, pokud tedy bude splácení vůbec schopen…
„Mnozí Ukrajinci dál očekávají, že je Amerika a Evropa zachrání. Pokud jim naznačíte, že žijí ve vysněném světě, dostanete hned nálepku čirého blázna a ruského agenta,“ shrnuje Forbes s tím, že je přitom očividné, že se žádný evropský „rytíř na bílém koni“ Ukrajinu zachraňovat nechystá. Možná si to v Kyjevě, byť se zpožděním, ale přesto začínají uvědomovat. Například šéf ukrajinského státního koncernu Naftogaz připouští, že je Kyjev „mírně znepokojen“ absencí plynových dohod s Ruskem, přitom ale Ukrajina zkouší diktovat Gazpromu ceny. Petro Porošenko zase pozval k návštěvě Kyjeva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Mimochodem, vlak slavnostně vyslaný po „Nové hedvábné stezce“ z Iljičevska do Pekingu trčí v Číně, protože nejsou zákazníci, kteří by do něj ekonomicky prodělečného projektu naložili zboží, a datum jeho návratu není stanoveno…
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
