Náznaků, že se „něco děje“, přinesly uplynulé dny hodně. Třeba Amnesty International sice se šestiletým zpožděním, ale přesto dospěla k závěru, že někteří „umírnění rebelové“, které USA v syrském konfliktu podporují, běžně mučí, unášejí civilisty a obecně páchají válečné zločiny.

Syrská exilová opozice je stále rozhádanější a ta Saúdy sponzorovaná, která při posledním kole jednání v Ženevě bouchla dveřmi, je „zničehonic“ připravena k rozhovorům se syrskou vládou.

Francouzský prezident Francois Hollande „zničehonic“, rovněž po šesti letech, uznal, že al-Káida je nepřítel, proti němuž je třeba bojovat, byť ještě v roce 2012 si Paříž pochvalovala, že syrská frančíza al-Káidy, Fronta an-Nusrá, „odvádí dobrou práci“.

Americký ministr zahraničí John Kerry nejenže už má al-Káidu „zničehonic“ rovněž za nepřítele, ale nově dokonce připouští, že za teroristy lze považovat i další, až dosud Západem hájené, teroristické skupiny jako třeba jsou Ahrár aš-Šám nebo Islámská armáda.