Trump dokonce nedávno označil řádně zvoleného ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za „diktátora“ (protože Ukrajina během války odložila volby), ale na adresu Putina se kriticky vůbec nevyjadřuje. To nutí mnohé Evropany a také Američany k zamyšlení, zda Trump opravdu přeběhl na stranu Ruska. Co ale za tím stojí? Ať už je motivace za tím jakákoli, výsledek je jasný: alespoň dočasné oslabení západní jednoty a posílení Putinovy pozice. 

Trumpova kalkulace: anti-establishment a politický zisk

Přístup Trumpa ke konfliktu na Ukrajině se dá shrnout jako pragmatický a oportunistický. Ve světle událostí v posledních týdnech se zdá, že Trump přeběhl na stranu Putina a na místo morálního stanoviska zaujal chladně kalkulující oportunistické stanovisko, ze kterého mají těžit především Spojené státy. Například podle jeho bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, Trump často upřednostňoval osobní nebo politické cíle před konfrontací s Putinem. Ztráta území na Ukrajině, vztahy s Evropskými státy a podpoření expanzivní autoritářské politiky Putina jsou pro něj přijatelnými náklady. 

Donald Trump má dlouhodobě sklony k autoritářskému stylu vládnutí a neskrývá svůj obdiv například k ruskému prezidentovi Putinovi a jeho stylu vládnutí. Už v roce 2022 označil ruskou invazi na Ukrajinu za „geniální“ a „prozíravou“, což zapadá do jeho širšího vzorce chvály autoritářských vůdců. Zároveň opakovaně kritizuje NATO a západní podporu Ukrajiny, což slouží nejen jeho politice „America First“, ale také jako nástroj k útoku na jeho předchůdce Joea Bidena a vládu demokratů.