Praxe orgánů činných v trestním řízení ukazuje, že je zákon aplikován poměrně často. Dobře to dokumentuje statistika nejvyššího státního zastupitelství. Jestliže v roce 2012 bylo trestně stíháno 19 právnických osob, pak v roce 2013 to bylo již 61 právnických osob a za první 4 měsíce roku 2014 dokonce 59 právnických osob. Je tedy předpoklad, že počty stíhaných právnických osob budou i nadále narůstat. Obviněny byly i velké či známé právnické osoby jako např. Metrostav nebo Česká pošta. Dočkali jsme se i prvních pravomocných rozsudků, byl již uložen i nejpřísnější trest - trest zrušení právnické osoby.

I přes četné případy stále neexistuje použitelná soudní judikatura, která by řešila řadu výkladových problémů, s nimiž se musí praxe potýkat.

Dosud nebyl ani vyřešen problém základní, tj. zdali je vůbec zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v souladu s ústavním pořádkem. Mám tím na mysli především klíčovou otázku přičitatelnosti jednání fyzické osoby právnické osobě. V tomto směru bude mít dozajista poslední slovo ještě Ústavní soud České republiky. Celý problém spočívá v ustanovení § 8, který se jeví na první pohled tak, že jednání určitých fyzických osob (např. členů statutárního orgánu nebo osob v řídící funkci) je bez dalšího přičteno právnické osobě. U těchto osob zákon nedává právnické osobě možnost „vyvinit se“, byť by se jednalo o zjevný exces konkrétní fyzické osoby. Důvodovou zprávou proklamovaná odpovědnost právnické osoby za zavinění se tak zdá poněkud iluzorní. Konstrukce ustanovení § 8 se (s výjimkou pro kategorii zaměstnanců) jeví spíše jako odpovědnost objektivní. Není pak jasné, zdali má právnická osoba vůbec nějakou šanci se „vyvinit“, a to i přes sebelepší sytém preventivních opatření, které mají zabránit spáchání trestného činu „uvnitř“ právnické osoby. Nejedná se o problém ryze český, s obdobným problémem se potýkají i v zahraničí, jak o tom např. svědčí bohatá judikatura a návrhy změn právní úpravy v Belgii (trestní odpovědnost právnických osob byla v Belgii zavedena v roce 1999).