Když se to sem tam stalo Reaganovi, byl to pro ně důkaz, že je nepříliš inteligentní. Když se to stávalo Bushovi mladšímu, který měl vadu řeči, byl to důkaz toho, že je hloupý.
Václava Klause se u vjezdu do nemocnice, kam jej ochranná služba po incidentu v Chrastavě dopravila, novinář přes otevřené okno automobilu zeptal, jestli to, co se právě stalo, byl "atentát". Prezident odpověděl, že ho v ten moment nenapadá, jak jinak to nazvat a média to řeší již týden. Vychází o tom v tisku rozbory, řeší to v televizi paní Drtinová a další redaktoři, spolu s přivolanými psychology a psychiatry, jsou konzultováni politologové, historici, lékaři, dokonce i sexuologové. Tématu jsou věnovány televizní speciály, komentátoři mají matějskou pouť a Klausovi staří "kritici" se radostně usmívají a vysmívají.
Jak jsme viděli, potřebu se nějak vyslovit k události v Chrastavě projevil kdejaký pompézní osel.
"Diskuzi" vystupňoval nyní už bývalý premiérův poradce Joch, který prezidenta nazval "ufňukanou kremlofilní bábou". Což odstartovalo druhou vlnu mediální hysterie a útoky na prezidenta pokračují. Pan Joch se okamžitě stal mediální hvězdou a jeho sláva začala pohasínat "až" druhý den, po jeho televizním vystoupení, nad kterým většina mých přátel nevěřícně kroutila hlavou.
Dovolil bych si předvídat, že jeho hloupá a sprostá věta jeho 15 minut slávy přežije a bude se citovat a používat ještě dlouho potom, co její autor bude zapomenut.
Když se uřekne, nebo zablábolí-li Karel Schwarzenberg, je to roztomilé přeřeknutí.
Nic proti panu Schwarzenbergovi. Znám ho, vážím si ho a mám ho osobně velmi rád. Jeho přeřeknutí beru jako přeřeknutí, nehledám za nimi nic jiného. Někdy se nad nimi usměji, ale nikdy by mě nenapadlo pochybovat o jeho inteligenci, vzdělání, nebo duševním zdraví. Nikdy by mě nenapadlo je analyzovat, rozebírat a konzultovat celou tu škálu "specialistů", kteří byli našimi médii povoláni k "atentátu na prezidenta Klause". Neshodnu se s ním politicky, neshodnu se s ním zejména v jeho názorech na Evropskou unii, ale nikdy by mě nenapadlo hledat zde souvislost s nějakým jeho přeřeknutím, nebo gramatickou chybou, omluvitelnou u člověka jeho věku, který prožil většinu svého života v cizojazyčném exilu.
Celá událost jen ilustruje, že nenávist zaslepuje prezidentovy kritiky až do trapnosti, hulvátství a ztráty soudnosti. A prozrazuje, že osobnost Václava Klause, o kterém tak rádi říkají, že vlastně nikoho nezajímá, je samotné zaměstnává 24 hodin denně a nedovoluje jim myslet na nic jiného, než na to, jak si ještě naposledy kopnout do prezidenta, jehož funkční období za necelý půlrok končí.
Tak se mi zdá, že ať se už v Chrastavě stalo cokoliv, rozhodla se naše media, že atentát na Klause se z toho nakonec musí stát.
Psali jsme:
autor: Tomáš Haas
