Byl jsem požádán o vyjádření k proslovu Václava Klause při letošní svatováclavské poutní mši ve Staré Boleslavi; ještě trochu doplňuji původní celý text mé odpovědi, která byla zatím v médiích jen částečně (byť nezkresleně) citována, o to však hojněji komentována. Jistě nemusím zdůrazňovat, že jde o můj osobní názor, za nímž nestojí žádná instituce, pouze mé svědomí, které mi nedovoluje mlčet.

Zaprvé: Klaus k oltáři nepatří. Projevy politiků při katolické mši (a to nejen těch, kteří se vždy od náboženství distancovali) jsou jak z občansko-politického, tak i z nábožensko-liturgického hlediska anomálií. Je pastýřskou povinností biskupů dbát na posvátný charakter liturgie a bránit se nebezpečí oživování rakousko-uherské „jednoty trůnu a oltáře" - ta se v minulosti církvi velmi vymstila. Prezidentův výrazně politický projev při svatováclavské mši byl podle mého názoru zneužitím náboženské slavnosti. Mše není místem pro lapání voličských hlasů pro stávající ani zamýšlené politické strany.