Tomáš G. Masaryk přibyvší do republiky v poselství k československému Revolučnímu národnímu shromáždění 22. 12. 1918 pravil: „Území obývané Němci, jest území naše a zůstane naším… My jsme vytvořili stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců mezi námi. My nechceme a nemůžeme obětovati naše značné menšiny české v tak zvaném německém území.“ Konstatujme pro pořádek, že v německých sídelních územích v českých zemích žilo tehdy necelých pět procent českého obyvatelstva, což nelze označit za „značné menšiny české“ a že Němci tvořili třetinu obyvatelstva českých zemí.

O den později, 23. 12. 1918, pronesl tentýž Masaryk v Německém zemském divadle v Praze (Ständetheater, Stavovské divadlo) německy ke shromážděným německy mluvícím obyvatelům Česka: „Děkuji pražským Němcům za jejich důvěru, kterou mě poctívají. Buďte ujištěni, Němcům našeho obnoveného státu se dostane plné rovnoprávnosti… I já doufám a přeji si, aby dnešní večer byl jen prologem – smím-li se tak vyjádřit – k velkému dramatu, jež bychom my a Němci v naší společné vlasti mohli a směli sehrát.“ Z porovnání obou textů plyne, že v jedné z obou svých řečí, pronesených během dvou dnů, Masaryk zcela očividně lhal.

V řeči k Revolučnímu národnímu shromáždění 22. 12. také řekl: „Organisovali jsme za hranicemi všechny naše kolonie emigrantské.“ Ve skutečnosti tomu bylo naopak - české a slovenské kolonie v zahraničí zorganizovaly česko-slovenský zahraniční odboj. A dále: „Nevzali jsme od Spojenců ani krejcaru – zdůrazňuji to, protože naší odpůrci mluví o ruských, anglických a jiných penězích. A stejně zde konstatuji, že jsme za celou tu dobu pobytu v zahraničí neužili ani jediné nepravdy proti našim nepřátelům, ani jedné z těch tak zvaných diplomatických chytrostí – tak čestný politický boj, tak čestná revoluce, smím říci, sotva kdy byla provedena.“ To byly lži už přímo nehorázné.