Na začátku září bylo v Česku tzv. reprodukční číslo, tj. kolik jeden nositel viru nakazí lidí, 1,1 (10 nositelů viru nakazí 11 dalších), v polovině září vyskočilo již na 1,6. Vláda zavedla začátkem září nejprve v Praze povinné roušky ve veřejné dopravě a od 9. 9. i v obchodech a všude pod střechou, pak to postupně rozšířila i na ostatní kraje. Nakaženými byli zejména mladí lidé.

14. 9. vláda přikázala na noc zavírat restaurace a bary. Reprodukční číslo začalo klesat. Jenže nově jmenovanému ministru zdravotnictví, plukovníku Romanu Prymulovi byl pokles zjevně příliš pomalý, a tak k 1. 10. zavedl distanční výuku na vysokých školách a od 5. 10. na středních, tedy je prakticky zavřel. Reprodukční číslo začalo znovu stoupat. Proč, když mělo klesat? A jsme u obrovského pochybení Prymuly a vlády.

Středoškoláci, někdy i vysokoškoláci tráví podstatnou část dne ve škole, pak si dělají víceméně, co chtějí, aby domů přišli večer se najíst a vyspat. Když plukovník Prymula zamezil vyučování středo- a vysokoškolákům, začali doma trávit víc času a tudíž měli více času nakazit své rodiče, prarodiče, sourozence, protože nakažení je závislé nejen na koncentraci viru, nýbrž i na délce expozice. A jimi nakažený vyšší počet dospělých než před uzavřením škol si vezme vir s sebou do práce. A coronavirus se dále šíří. Školáci a studenti jsou sice nejvíce nakaženou věkovou skupinou, jenže s nulovými nebo velmi mírnými příznaky, takže jsou nevědomými přenašeči viru. To je známo po celé Evropě a mělo to být známo i plukovníkovi a vládě, přesto rozhodli chybně.