Po dnešním opatření, kdy česká vláda během šesti dní třikrát (!) změnila nákupní hodiny vyhrazené pouze seniorům nad 65 let, nikdo nemůže tvrdit, že česká vláda rozhoduje konzistentně!

Způsob potírání epidemie coronaviru v ČR a v Německu a Rakousku na straně druhé, abychom uvedli příklad, se liší, už dnes se dá předvídat, že ekonomické důsledky pro ČR budou vinou vlády mnohonásobně horší než pro BRD a Rakousko. Všechny země, dosud nemající vakcínu proti coronaviru, se snaží pouze o vhodné rozložení počtu lidí, které je nutné na coronavirus hospitalizovat, rozložit jejich počet v čase, protože nákaze stejně nezabrání, aby se zdravotnictví nezhroutilo a současně aby se hospodářství příliš nepoškodilo. Žádoucí zploštění křivky nástupu infikovaných, aby to zdravotnictví vydrželo, se Česku, Německu a Rakousku asi zdaří. České „šlápnutí na brzdu“ je ale o mnoho radikálnější než v Německu a Rakousku. Připomeňme plošnou povinnost mít v ČR na veřejnosti zakrytý nos a ústa, v Rakousku a Německu nic takového předepsáno není, že Česko jako jediný stát na světě zakázalo přechod hranic svým rezidentům a taktéž rezidentům všech dalších zemí světa opačným směrem s výjimkou pendlerů a řidičů nákladní dopravy. Leč přísnější opatření proti epidemii coronaviru znamenají i vyšší následné národohospodářské ztráty státu, který je zavedl. České enormně prudké zašlápnutí brzdy v souvislosti s coronavirem znamená, že v porovnání s jinými státy bude česká devastace hospodářství silnější než jinde, kde k takovým omezujícím opatřením nepřikročili. Zploštění křivky počtu nakažených (léčených na coronavirus) v čase znamená vyšší ztráty v objemu HDP, protože výjimečná opatření omezující výrobu a služby budou trvat déle a zdevastují větší měrou hospodářství než strmější průběh křivky.

Ať člověk hledá důvody oněch přehnaných opatření české vlády v souvislosti s coronavirem jakkoliv, nenajde jiné než tyto tři možné příčiny: (1) Česká záliba v uplatňování represe, přesvědčení, že pod hrozbou perzekuce se dosáhne kýženého účinku. (2) Snaha ucpat lidu ústa a hlavně jej sjednotit pod zástupným pseudoproblémem – nošením roušek, které nejsou, jejich sháněním a šitím. Češi následkem toho začali vystupovat jednotně jako národní podrážděný dav, začali se mezi sebou udávat, kdo roušku nenosí, kdo bez ní kouří na vlastním balkóně a v okně bytu, pár seniorů bylo vyhozeno z obchodu v prodejní době pro ně vyhrazené (i 73letá zpěvačka Elefteriadu), jeden zbit ochrankou, policejní linky tísňového volání jsou zahlceny udáními. (3) Vláda má obrovský strach, že by mohla být za nepřipravenost státu na epidemii v budoucnu trestně stíhána a snaží si zaváděním co nejostřejších opatření opatřit alibi, že již více nemohla učinit.