Řekněme si, co je to vlastně víceletý finanční rámec, o který se tak bouřlivě jednalo. Jde o rámcový rozpočet Evropské unie na léta 2014-2020. Celková částka představuje necelé 1% HDP Evropské unie. Jelikož Brusel nevybírá přímo žádné daně, pochází celá částka z plateb členských států. Je to 0,73% hrubého národního příjmu, které vyplácí každý členský stát, plus celní poplatky na vnějších hranicích Evropské unie a poplatek 0,3% z DPH a zemědělských práv.

V roce 2011 představoval evropský rozpočet 141 miliard euro, z toho bylo reálně vyplaceno 126 miliard. Sedmiletý rozpočet tedy představuje něco mezi 900 a tisíci miliardami euro. Ten minulý činil 975 miliard. Tyto peníze slouží na financování budoucnosti, v roce 2011 šlo asi 10% na vytváření pracovních míst, ale největší část peněz jde na společnou zemědělskou politiku – 43%, a na regionální rozvoj (37%). K tomu pak připočítejme 5,5% na zahraniční činnost a náklady na administrativu činící 6,3%.

Francii zajímají zvláště částky jdoucí na společnou zemědělskou politiku, které jsou v současném systému subvencí životně důležité pro zemědělce, a hospodářský podíl zemědělců má ve Francii nesrovnatelně větší váhu, než ve zbytku Evropy. A své zemědělské produkty navíc považují za součást svého kulturního dědictví. Při pomyšlení na jejich sýry a vína musím říci, že plným právem. Jenže problém je že Evropa by se měla rozvíjet spíše k více konkurenceschopnějším technologiím. A také že Velká Británie i Německo chtěly dosáhnout minimálního rozpočtu a oproti roku 2012 ho značně osekaly – o 43 miliardy euro. Londýn by chtěl snížit náklady na společnou zemědělskou politiku na 1/3 rozpočtu. To ale Evropský parlament už dopředu odmítal a dokonce i poslanci za pravicovou Evropskou lidovou stranu žádali Hollanda, aby použil svého práva veto proti úspornému rozpočtu. „Tak vy žádáte socialistu, aby zabránil konzervativcům udělat špatný rozpočet!“ zažertoval Hollande.