Snesla se na mě sprška kritiky za to, že jsem podpořil prezidentskou kandidaturu Miloše Zemana. Podepsal jsem jeho petiční arch na prezidentskou kandidaturu s vědomím, že mě osobně to nic dobrého nepřinese. To, co je ale pro mě důležitější je, že kandidátů jako Miloš Zeman je tu třeba jako soli. Líní prezidentští líni a kapři, co se tu zjevili, potřebují mezi sebou štiku, aby jim provětrala ploutve. Ani jeden z dalších kandidátů nemá jinou prezidentskou vizi než být zvolen. Proč? Prostě se jim ta myšlenka být prezident zalíbila. Vím dobře, že Miloše Zemana třetina národa nenávidí a že je obklopený kontroverzními lidmi. Jenže - Miloš Zeman je ze stávajících adeptů jediný, kdo je skutečně silná osobnost hodná tak vrcholného postu. Osobnost nadmíru inteligentní s vlastními názory, vizí. Osobnost, u níž ani na vteřinu nezapochybujeme, že by byla ve vleku partajních zájmů. On je motor, nikoli ten koho vleče okolí. Nemusím s ním souhlasit, ale musím ho respektovat a vážit si ho.
Pokud bych někdy já sám kandidoval na prezidenta, pak je to Miloš Zeman koho bych si přál jako svého protikandidáta.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomio Okamura