Václav Danda: Dva světy v jedné zemi

V Praze se o tomto víkendu sešli na svých sněmech členové dvou politických stran: ODS a Národní demokracie. Občanští demokraté rokovali v pátek v Karlíně a Národní demokraté v sobotu na Starém městě. Páteční projev předsedy ODS Petra Fialy, ve kterém kromě obvyklých frází o podpoře podnikatelů zazněla také „loajální“ obhajoba zločinů kyjevské junty a našeho nerozborného bratrského spojenectví v rámci NATO, přenášela veřejnoprávní televize přímým přenosem.

NATO je podle ODS záruka míru

Sněm Národní demokracie všechna média okázale bojkotovala. Samozřejmě: ODS je stále ještě „o fous“ parlamentní strana, zatímco Národní demokracie teprve nedávno obnovila činnost. Kdyby však šlo třeba o „neparlamentní“ Zelené, viděli bychom na obrazovkách ČT v zásadě totéž, co v případě ODS. Je dobré si tuto „objektivitu a vyrovnanost“ připomínat právě dnes.

Mediální blokáda Národní demokracie je opravdu absolutní. Že by předzvěst utahování ideologických šroubů mouřenínů Nového světového řádu? Nebo jen mechanické pokračování cenzury všeho, co je ve společnosti ještě trochu živé

Předseda ODS ve svém projevu přenášeném ČT mimo jiné prohlásil: „Musíme dát znovu najevo sílu a vůli Západu hájit své zájmy a bránit se na území jiných států. To, co se děje na východě Ukrajiny, může podceňovat jen ten, kdo nerozumí ničemu z mezinárodní politiky a nezná dějiny. Nejsme připraveni ani na konflikt, ani na případné vlny uprchlíků. Tvrdit, že se nic nestane, jen si to tam nechme Ukrajinu s Ruskem vyřešit, připomíná naivitu a strkání hlavy do písku, kterou dělali evropští politici v minulosti už několikrát.

Vždy jsme na to tvrdě doplatili a stálo nás to více, než kdybychom od počátku dávali jasně najevo, co jsou naše zájmy, kde jsou naše hranice, co je naše síla a že máme odhodlání nepřipustit nic, co nás ohrožuje. Jedině spolupráce v rámci NATO a úzké spojenectví se Spojenými státy může zaručit Evropě, a tedy i nám bezpečnost a trvalý mír.“

NATO jako hrozba mezinárodní bezpečnosti

Opravdu hluboký rozbor současné mezinárodní situace. Jak Spojené státy svojí údernou pěstí, ve kterou se NATO postupně přetvořilo, „zaručují trvalý mír“, můžeme vidět všude kolem sebe. Zinscenované divadlo se zbraněmi hromadného ničení, které vedlo k invazi do Iráku, jejíž plody sklízíme právě v těchto dnech, kdy velkou většinu země ovládá teroristická skupina islamistů (ISIL) vyzbrojovaná a placená Izraelem a obamovskými USA je toho dokladem.

Podobně úspěšnou „obhajobu našich zájmů“ předvedly Spojené státy pod hlavičkou NATO přepadením Srbska a odtržením Kosova, ve kterém pod patronátem narkomafie vytvořily pozoruhodný stát v čele s mezinárodně hledanými válečnými zločinci. O dlouholetém okupačním dobrodružství v Afghánistánu, ze kterého se Amerika i NATO po výprasku do konce roku narychlo stahují, ani nemluvě.

Zničující akce v Pákistánu, Jemenu, Libyi a dalších státech svědčí o tom, že dnes je to právě NATO, kdo je největším ohrožením mezinárodní bezpečnosti a stability ve světě. V zásadě lze říci, že kam vkročí USA pod hlavičkou NATO, případně jimi honorovaní a podporovaní „bojovníci za svobodu a demokracii“, stane se z relativně stabilní země hromada ruin. Klasickým příkladem je Sýrie, která pod Bašárem Asadem byla výkladní skříní blízkého východu a po Američany zinscenovaném syrském „Majdanu“ a následné dlouhé občanské válce je země prakticky v troskách.

Stejný výsledek od stejných agentur vidíme i na Ukrajině. Těžko říci, jestli to pan profesor Fiala neví, nebo nechce vědět, nebo pouze opakuje havlistické „humanitárně bombardovací“ fráze předepsané Miroslavem Kalouskem jako nepodkročitelné „minimum“ pokryteckého kolaborantství – zcela proti našim národním zájmům.

Bartoš: ND se postaví válečnému běsnění

Médii střídavě skandalizovaný či okázale ignorovaný předseda Národní demokracie Adam Bartoš pronesl v sobotu V Praze na Novotného lávce slova právě opačná. Za „demonstrativního“ mediálního nezájmu mimo jiné řekl:

„Je tu velice aktuální, blízké, téměř hmatatelné nebezpečí války, které jsme dříve jen tušili a cítili ve vzduchu, ale o kterém se s každým dalším týdnem začíná stále více veřejně mluvit. Pakliže elity Nového světového řádu podlamovaly jednotlivé národy donedávna ještě postupně, takřka nepozorovaně, pak nyní sledujeme tyto válekchtivé síly doslova utržené ze řetězu, běsnící, toužící po světovém konfliktu, který by - jak věří - uspíšil jejich plány na světovládu. V těchto plánech není místo pro svobodnou Českou republiku, dost možná v něm není místo ani pro tento národ jako takový, a proto tím spíše musíme povstat k jeho obraně.

Zatímco se zde připravujeme na volební kampaň či někteří jiní jsou na svých chalupách, někde se baví nebo sedí před televizními obrazovkami, nějakých tisíc a něco kilometrů vzdušnou čarou od nás dopadají bomby na města, ve kterých žijí lidé jako my, lidé, v jejichž žilách koluje slovanská krev, na lidi, kteří jsou našimi skutečnými bratry. (...)

Válka už zuří, aniž by byla oficiálně vyhlášena. Říkám to proto, aby naši voliči věděli, že podobně jako oni vnímáme, co se děje a co je skutečně důležité. Vnímáme, že byl před pár dny zvolen za prezidenta Evropské unie proválečný polský jestřáb Donald Tusk, aby EU (...) byla povolnější k válce proti Rusku.

Tak jako šest členů Národní demokracie pokojně zablokovalo sedmitisícový průvod oplzlosti Prague Pride, jsme připraveni se tváří v tvář, tentokrát už ne v sedě, ale vestoje, postavit i tomu válečnému zlu, které se řítí také na náš stát.“

Mediální blokáda Národní demokracie

Žádná média – kromě alternativních webů – nepřinesla o sněmování Národních demokratů ani zmínku. Zvláště když kromě předsedy Adama Bartoše vystoupila na sněmu i řada představitelů dalších národoveckých stran či spolků jako například Michal Semín za Akci D.O.S.T. či Jan Skácel za České hnutí za národní jednotu. Řada osobností, které se nemohly akce osobně zúčastnit zaslala své zdravice. Mezi jinými i šéfredaktor Protiproudu Petr Hájek, který ve svém poselství účastníkům sněmu mimo jiné napsal:

“Za krátkou dobu existence se Vám podařilo něco, s čím velké – především parlamentní – politické strany mají stále větší problém: Je zcela jasné, jakým směrem jdete, jaké zájmy reprezentujete, co je Vaším cílem. Obnovení státní suverenity naší republiky opuštěním totalitní konstrukce Evropské unie pokládají mnozí za naivní nerealistický projekt. Stejně jako snahu vrátit českému státu alespoň v základních rysech hodnotový rámec, na němž před tisíciletím vznikl a ve svém složitém okolí existoval a prosperoval.

Jenže čím méně pravděpodobně dnes Vaše záměry vypadají, tím podle mne mají paradoxně větší šanci na uskutečnění. Všeobecná krize, v níž se ocitly nejen evropské země sevřené unifikační obručí totalitního unijního projektu, ale stejně tak Spojené státy, je výrazem tohoto paradoxu: Euro-americká křesťanská civilizace je ve své dekadentní technologické fázi schopna už pouze mocensky ovládat členy své rodiny. Smysl a motivace k prosperitě – ve všech jejích významech – jí však uniká, protože se vědomě odřezává od své podstaty a kořenů.

Je to sebevražedný proces a jsem přesvědčen, že spíše dříve než později si to uvědomí i valná část těch, kdo ji svými životy tvoří. Zatím se ještě daří udržovat je v relativní nevědomosti vše prostupujícím mediálním průmyslem a jeho obludnými manipulacemi. Také Vaše strana, kterou mediální mainstream střídavě skandalizuje, nebo kolem ní naopak vytváří clonu mlčení, je toho docela ilustrativním příkladem. Žádný strom však neroste do nebe a přirozená lidská podstata a v ní pramenící autentické zájmy nakonec prorazí všechny bariéry.

Pak bude velmi důležité, aby ve veřejném prostoru byly připraveny zorganizované, ideově ostré a pevné politické strany, které budou schopny tyto zájmy artikulovat a prosazovat. Věřím, že jednou z nich je a bude právě Národní demokracie.“

Dva zcela rozdílné světy

Kdo sledoval obě sněmování, nemůže si odnést jiný dojem, než že šlo o dva zcela rozdílné světy, které se vzájemně ani nedotýkají. Zatímco občanští demokraté havlisticky chřestili na sněmu zbraněmi, ujišťovali televizní štáby a sebe navzájem o své „europeisticky příkladné a schwarzenbergovsky pokrokové“ nenávisti ke všemu ruskému, Národní demokraté vážně varovali před válkou a protiruskou hysterií. A opětovně vyzývali k okamžitému vystoupení naší země z EU a NATO.

Rozdíl mezi oběma sněmy nemohl být větší. Veřejnost samozřejmě nedostala možnost posuzovat a vybírat si mezi dvěma zásadně odlišnými alternativami vidění současného světa – protože máme veřejnoprávní média, která si všichni povinně platíme, ale která naše peníze utrácejí za kampaně jen pro některé. Pro ty „správné“.

Obecně lze konstatovat: Mediální blokáda Národní demokracie byla opravdu absolutní. Že by předzvěst utahování ideologických šroubů mouřenínů Nového světového řádu? Nebo jen mechanické pokračování cenzury všeho, co je ve společnosti ještě trochu živé a politicky reaguje na skutečné mínění té části naší veřejnosti, kterou se ještě nepodařilo „veřejnoprávně zmáknout“?