Nevím, nakolik byly věrohodné záběry, kterými naše celostátní televizní stanice doprovázely diskuse o přijetí, či nepřijetí syrských dětí „bez doprovodu“, ale s vysokou pravděpodobností jim na daném místě nejde o život a jejich základní potřeby jsou zajištěny.

Nyní si položím řečnickou otázku: Čím jsou charakteristické všechny děti na světě bez oh­ledu na jejich rasu, barvu pleti a státní příslušnost? Rády si hrají !!! A nejšťastnější jsou v kolektivu, v němž si navzájem rozumějí, tedy když mluví stejným jazykem, baví je stejné hry a znají stejné pohádky.

Takže k jakým důsledkům by jejich přemístění do České republiky vedlo? „Humanitární po­moc“ by se z pohledu těchto jedinců stala jejich násilnou deportací. S nikým by se nebyli schopni domluvit, a že by byl každé rodině přidělen na byt placený tlumočník do arabštiny? Blbost!