Dnešní Ukrajina je smutným důsledkem Stalinova míchání národů a hranic, přetrhávání přirozených historických vazeb, pokusu o vytvoření nového sovětského člověka a přeměny původních národů v pouhá z historie zbylá etnická rezidua. To považujeme za východisko našeho uvažování a za něco, co je v dnešních politických a mediálních diskusích do značné míry opomíjeno.

V kakofónii reakcí a komentářů k vývoji na Ukrajině zaniká uvědomění si skutečnosti, že ke vzniku současné dramatické situace na prvním místě přispěl evidentní politický, ekonomický i společenský neúspěch Ukrajiny jako samostatného státu, který měl podle našeho názoru tyto hlavní příčiny:

1. Dnešní Ukrajina nemá žádnou historickou tradici vlastní státnosti a za dvě desetiletí své existence nedokázala vytvořit takový stát, který by bylo její veškeré obyvatelstvo ochotno akceptovat. Nevznikla v důsledku úsilí svých obyvatel a jejich boje za sebeurčení a suverenitu, ale v podstatě jen rozpuštěním SSSR jeho tehdejším politickým vedením a osamostatněním bývalých Moskvou – v éře Sovětského svazu vytvořených – umělých svazových republik v jejich tehdy platných hranicích.

2. Převážně pasivní obyvatelstvo bylo v důsledku katastrofických výsledků Gorbačovovy perestrojky silně naladěno proti Moskvě. Svou roli na ukrajinské straně sehrál i strach místní sovětské stranické nomenklatury z Jelcinovy politiky likvidace bývalého systému.

3. Zpočátku začala Ukrajina fungovat pod vedením ruskojazyčné sovětské elity průmyslového východu země jako jakýsi ruský stát B, jako součást postsovětského prostoru s papírově ohromným potenciálem – 52 mil. obyvatel (nejvíce po Rusku), průmyslová základna (Donbas atd.), největší zemědělský potenciál v Evropě, hlavní černomořské přístavy, Krym, relativně vzdělaná elita, přímé sousedství se střední Evropou.