Někteří z nás už léta bojují se zhoubnou ideologií klimatického alarmismu. Přinášíme spousty protiargumentů, píšeme o tom knihy, přednášíme o tom na konferencích, ale ti, kteří rozhodují, resp. by rozhodovat měli, neposlouchají. Zeleným ideologům se podařilo ovládnout politiku a poplést hlavy i jinak rozumným lidem. Údajná záchrana klimatu byla postavena nad jakoukoli věcnou diskusi. Nasloucháno bylo Bursíkovi, ve světě Grétě. Nasloucháno nebylo seriózním vědcům. A normálně myslícím lidem.

Obětí tohoto ideologického, zcela nevědeckého útoku na normální fungování lidské společnosti se stala hlavně energetika, která byla v moderní době – protože nemůže nebýt – založena na využívání fosilních paliv, na uhlí, ropě a plynu. Blouznění ekologických fanatiků si v nich našlo svého nepřítele. Ten se ale neumí bránit a nemá své zastoupení v parlamentu. Zaměřili se proto na boj s CO2, s kysličníkem uhličitým, resp. s lidmi vytvářenými emisemi CO2.