Ještě nikdy jsem nebyl na severu bývalého východního Německa, vlastně jsem nikdy nebyl severně od Berlína. Nevím ostatně, jak bych se tam měl dostat – turisticky mne to v minulosti nelákalo (já spíše hory než rovinu a studené moře), v éře mých státnických funkcí se v Meklenbursku-Pomořansku také nikdy nic nekonalo.

Až teď mne do této končiny přivedlo pozvání AfD (Alternativy pro Německo), abych promluvil na zahájení její volební kampaně do zemských voleb, které se tam uskuteční 4. září.

Jak se změnila NDR

Návštěva to byla krátká, ale vydatná. Snažil jsem se mít oči otevřené. Severní Německo je opravdu „lauter rovina“, na mapě jsou jako významné vrcholky kóty 75 nebo 86 metrů nad mořem. Dlouho se mi po cestě zdálo, že jediné změny nadmořské výšky způsobovaly různé podjezdy nebo nadjezdy na dálnici. Ale je tam spousta hezkých lesů a jezer.

Po této krátké návštěvě nechci dělat žádné dalekosáhlé soudy, ale nedávná minulost (je 27 let nedávná minulost?) je tam ještě vidět – srovnám-li vesnice, pořádek, čistotu, záchody, ochotu personálu v hotelu, zbývající paneláky, neúplné pokomunistické vlastnění či nevlastnění různých veřejných či poloveřejných prostor (a tím uklízení a starání se o ně) s Bavorskem (nebo Rakouskem), je to pořád velmi jiné.

Ve Schwerinu byl i berlínský vydavatel naší knihy Stěhování národů Andreas Lombard a ten mi říkal, že to nezpůsobil jen komunismus, že už od nepaměti existuje rozdíl mezi oblastmi Německa uvnitř a vně Svaté říše římské. Možná. Ale politická korektnost jako na Západě už tady – všude člověka straší větrníky (boj s CO2), u benzinové pumpy je zřetelně označen „Frauenparkplatz“ (místo na parkování pro ženy), atd.