Přijal jsem název Imigrační krize, přesnější by ale bylo mluvit o krizi Evropy, respektive Evropské unie, nikoli způsobené, ale pouze zesílené a zviditelněné masivní migrační vlnou, ke které došlo v průběhu loňského roku.

Tři prameny

Krize v Evropě existuje už dávno, i když si to evropští a proevropští politikové nechtějí přiznat. Bohužel si to neuvědomuje ani spousta normálních Evropanů, kteří si pořád ještě myslí, že to tak vážné není.

Je to – na prvním místě – krize evropského politického, ekonomického a sociálního systému, která vede nejen k ubývání demokracie a svobody, ale i ekonomického výkonu a prosperity.

Je to – na druhém místě – krize vyvolaná brutalitou útoku na tradiční evropské hodnoty a na s nimi související pohledy na lidský život a lidskou pospolitost moderními progresivistickými ideologiemi.

Je to, za třetí, krize evropského institucionálního uspořádání, které ztělesňuje konstrukt Evropské unie svévolně a plánovitě likvidující osvědčené sebeorganizování se kontinentu na bázi národních (nebo kolem většinového národa vytvořených) států a jejich – někdy přátelskou, někdy méně přátelskou – spolupráci.