Asi nejsem výjimkou – v materiálech Ministerstva zahraničí jsem objevil, že ve Finsku nebyla letos žádná návštěva na ministerské úrovni, náš předseda vlády zde byl v roce 2013 a prezident v roce 2005. Všichni jezdí jenom do Bruselu. Ale ani žádný finský ministr už u nás dlouho nebyl, předseda vlády naposledy v roce 2008. Konec konců, ve Finsku žije jen 170 našich krajanů.

Ve Finsku jsem byl prvně v roce 1994 jako předseda vlády na pozvání tehdejšího předsedy finské vlády Esko Aha, který se zúčastnil i dnešní konference (vzpomínám, že jsem spolu s ním jel tehdy na zamrzlém jezeře závod na saních tažených sobem). Už tehdy, ve chvíli, kdy jsme se právě vymanili z transformační – proto nevyhnutelné – krize, kterou ve stejné době prodělaly všechny postkomunistické země, jsem si všiml, že stejnou, nebo ještě hlubší krizi prodělalo i nekomunistické Finsko. Napsal jsem o tom článek (Lidové noviny, duben 1994), v němž jsem argumentoval, že příčinou finského propadu nebyla postkomunistická (dobře či méně dobře prováděná) transformace, ale „pouze“ rozpad Sovětského svazu a prakticky přes noc zmizení tamních trhů. Kdy už to konečně někdo přizná – a to jsme měli na obchodu s Ruskem daleko větší závislost než Finové (Finsko 15 % svého obchodu, my skoro 50 %). My reagovali zásadním ekonomickými změnami, oni nikoli.

Závody na saních tažených sobím spřežením v roce 1994.
Za mnou tehdejší finský předseda vlády Esko Aho.

Finsko je země více než čtyřikrát větší než Česká republika, ale má jen polovinu obyvatel (i Helsinky jsou jen poloviční než Praha – poloviční Helsinky mají ale na letišti nekonečně více letadel než pražská Ruzyně). Od nás se liší tím, že má euro a tudíž nepříznivě zafixovaný měnový kurs (ale na euro zatím nedá dopustit) a že je dokonce jedinou severskou, skandinávskou zemí, která má euro – Norsko, Švédsko, Dánsko (plus eventuálně Island) nikoli. Finsko je vysoce „sociální“ ekonomikou – sociální výdaje jsou ve Finsku v rámci zemí OECD druhé největší (po Francii) a celkové vládní výdaje jsou – ve výši 58 % HDP – úplně nejvyšší.

O těchto věcech podrobně psal v analytickém komentáři IVK v červenci 2016 Filip Šebesta. Je poměrně málo známo, že je Finsko – po Řecku – druhou nejpomaleji rostoucí ekonomikou Evropské unie. Nestačil pokles HDP v roce 2009 o 8,3 % (skoro dvojnásobek než u nás), ale nový pokles nastal v roce 2012. Je evidentní, že do roku 2020 nebude ve Finsku dosažena hodnota HDP před krizí roku 2008 – prostě žádná sláva.