V úterý 24. června 2014 se konaly v zámečku na Hanspaulce již šesté Rozmluvy, které byly tentokráte věnovány problematice preventivní medicíny. Naším záměrem bylo společně se zamyslet nad tím, nakolik je rozumná prevence zárukou budoucího zdraví nebo – eventuálně – nakolik hrozí, že současný koncept (a způsob realizace) preventivní medicíny tento svůj úkol neplní a může mít důsledky zcela opačné – jak pro zdraví lidí, tak pro jejich svobodu. Nemluvě o neúnosném zatížení daňového poplatníka.

Debaty se zúčastnilo dvacet hostů, mezi nimiž dominovali významní profesoři velkých pražských nemocnic. Debata byla dlouhá, přátelská, produktivní, byť zdaleka ne jednoznačná. Existujícího problému preventivní medicíny si jsou vědomi snad všichni, ne všichni ho však považují za stejně velký a za stejně vážný. Někteří vidí preventivní medicínu jako nezpochybnitelnou samozřejmost a stačí jim zabývat se konkrétními „preventivními programy“. Tento názor však nedominoval.

I když jsme měli v úmyslu věnovat se medicíně preventivní, ukázalo se, že není možné nemluvit o medicíně jako celku. To diskusi – samozřejmě – velmi extendovalo. Pro čistotu diskuse bylo třeba stále hlídat nepřekračování hranice mezi debatou o smysluplnosti prevence v konkrétních oblastech (v případech preventabilních chorob) při splnění řady vážných (a ne vždy v realitě dodržovaných) podmínek a mezi adorací preventivní medicíny jako politicky korektního hesla, které podle dnes dominující doktríny nemá nikdo právo zpochybňovat.

Řadou účastníků byl kladen důraz na hledání racionálních cílů preventivní medicíny, na přirozenost života (i s mnoha jeho strastmi) a jeho délky, na iracionalitu „bránění se stárnutí“ (a jak pěkně řekl jeden z účastníků „umělého anti-agingu“), na individuální odpovědnost člověka za své zdraví (otázka „kdo je vlastníkem zdraví jedince?“).  Pro nás, kteří jsme nikoli lékaři ale pacienti, byla povzbudivá slova typu „pacienti nejsou snůškou diagnóz“, důraz na respekt k pacientovi, požadavek na skromnost lékařů, resp. lékařské profese. Líbil se nám i kriticky myšlený výrok, že „média chtějí po lékařích heroickou medicínu“ a neoceňují medicínu „normální“, každodenní, běžnou, ale o to významnější. Téměř všichni – tedy lékaři i nelékaři – zdůrazňovali nebezpečí úzké specializace lékařů na úkor vidění člověka jako celku a negativní důsledky absence role „rodinných lékařů“. Řada účastníků diskuse cítí i jisté „parazitování na prevenci“ (jak z vnitřních zájmů medicíny, tak i „medicínské industrie“).

V kontextu s preventivní medicínou byla zdůrazňována i tato subtémata: