Děkuji za možnost být po letech opět v Petrohradě. Naposledy jsem zde byl jako prezident České republiky při velkolepých oslavách třístého výročí založení Vašeho města. Děkuji za udělení mezinárodní Leontiefovy medaile, kterou v posledních letech dostala řada významných ruských a zahraničních vědců, z nichž někteří jsou mí známí či přátelé. S názory většiny z nich souhlasím, ale musím přiznat, že jsme se s některými z nich v průběhu posledních desetiletí dostávali do přátelské polemiky. Vašeho ocenění si velmi vážím.

Dnes udělovaná cena je spojena se jménem jednoho z velkých ekonomů 20. století, se jménem nositele Nobelovy ceny Vasilije Leontiefa, který vyrostl a svá vysokoškolská studia prožil zde v Petrohradě. Donedávna jsem si chybně myslel, že zde v Rusku dokonce začal i pracovat a že právě díky tomu mohl vidět neřešitelné obtíže raných centrálních plánovačů odhadovat toky zboží mezi hospodářskými odvětvími, což ho nakonec přivedlo k jeho známému modelu input-output analýzy. Teprve teď jsem zjistil, že se k tomuto tématu dostal až později, po svých studiích v Německu. Odtud se přestěhoval do USA, kde byl dlouhá desetiletí profesorem ekonomie na Harvardské univerzitě.

Měl bych předeslat, že jsem se touto oblastí ekonomického výzkumu nikdy nezabýval a měl bych se přiznat, že jsem tento obor ekonomické analýzy dokonce nikdy dostatečně nepochopil a nedocenil. Moje generace ekonomů, která se dostala do světa ekonomie před půl stoletím, se daleko více zajímala o problém ekonomických systémů a jejich reforem, než o metody jak zlepšit fungování plánovačů a dalších vládních administrátorů. Československá ekonomická reforma 60. let, kterou jsem měl možnost vidět zblízka, byla spíše o trhu než o plánu (a o meziodvětvové analýze).

S prof. Leontiefem jsem se dostal do kontaktu dvakrát, jednou fyzicky, jednou „literárně“. Na jaře roku 1969 jsem strávil jeden semestr na Cornellské univerzitě ve Spojených státech. Profesor Leontief tam byl tehdy pozván, aby přednesl veřejnou přednášku, kterou – spolu se mnou – pozorně poslouchaly stovky studentů. Po jejím skončení prezident univerzity zorganizoval oběd pro malou skupinu pánů profesorů, na kterou pozval i mne. Přednáška prof. Leontiefa byla věnována jeho input-output analýze a jeho tehdejším pokusům extendovat svůj model na popis celé světové ekonomiky. Debata při obědě se držela více „při zemi“, ale i tak jsem nezískal sebemenší pocit, že by ho zajímaly otázky ekonomických systémů a ekonomických reforem.

Během období Pražského jara bylo v Československé akademii věd rozhodnuto přeložit a knižně vydat známou, rozsáhlou, velmi autoritativní, dvousvazkovou knihu „Survey of Contemporary Economics“, kterou sepsalo 23 vysoce respektovaných amerických ekonomů, mezi nimiž byl i Vasilij Leontief. Přijal jsem velmi nevděčnou roli, téměř „a mission impossible“, koordinovat překlad 23 českých překladatelů v situaci tehdy prakticky ještě neexistující české terminologie. Naše tehdejší marxistická „politická ekonomie“ byla něčím úplně jiným než standardní „economics“. Tato práce mně zabrala dlouhé měsíce času. Leontief byl v rámci tohoto projektu požádán, aby napsal kapitolu o ekonometrii, která – obávám se – nepatřila mezi jeho hlavní akademické zájmy. Kniha byla nakonec publikována v českém jazyce s desetiletým zpožděním pod poněkud pozměněným názvem „Přehled soudobé buržoazní ekonomie“. Byla samozřejmě považována za ideologicky vadnou. Ale přesto u nás v závěru 70. let vyšla.