Do Haiti přicházejí finance, aby se tento krásný ostrov s průzračnou vodou, milými, veselými a šikovnými obyvateli stal rájem pro turismus a klidnou dovolenou. Na popud Američanů si Francouzi vzali za své dodat ostrovu lesk a lepší život.

Haiti má, stejně  jako Dominikánská republika, se kterou na ostrově sousedí,  krásné bílé pláže táhnoucí se kolem dokola ostrova. Má jedinečný historický potenciál, jako např. dvacítku pevností, jimž vévodí grandiózní Citadela, umělecky vytvořené zahrady. Na ostrově působí mnoho výtečných malířů, muzikantů a skvělých umělců pracujících se dřevem.

Když se vylodíte v hlavním městě Port – au – Prince, které má 3 miliony obyvatel (celkově je na Haiti 10 milionů obyvatel), zdá se vám, že nejste na Karibském ostrově, jaké jsme zvyklí vidět z úchvatných obrázků z pohlednic, ale spíš v nějakém zapadlém a zapomenutém místě Afriky.

V ulicích a na chodnících proudí davy lidí, vznikají  velké dopravní  zácpy a jediná možnost je, si najmout místního řidiče. Mimo město je vidět ubohé vesničky se zdevastovanými silnicemi, vidíme také ženy peroucí prádlo v řekách a muže tlačící pluhy na polích s mizernou půdou. Na jihu ostrova se vyjímají krásné vily a sem tam obchody jako např. potraviny, lékárna apod. Chudí lidé  vaří polévky nebo fazole u své plechové chatrče. Hrstka bohatých Francouzů si nechává dovážet lodí vše, co potřebují, ti chudí obyvatelé žijí ze zásob přírody. Na Haiti chybí vše, co by dovolenkář očekával. Jako příklad můžeme uvést velmi ubohé hotely, žádné služby, všudypřítomný prach. Pouze v hlavním městě najdeme pár asfaltových ulic. Ty jsou bez oprav, zdevastované. Na silnicích neuvidíte žádné značení ani značky, kam jaká cesta vede. Zvláštní kapitolou jsou odpadky, všudypřítomné a ponechané svému osudu. Ve vzduchu je cítit pach špíny ze všeho možného. Je to katastrofický obraz dnešního  Haiti.