25. června 2015 třiadvacetiletý Tunisan Rezgui přistál se svou loďkou na pláži v Sousse, což je 150 km od hlavního města Tunisu, a střílel kalašnikovem na turisty. 38 lidí zemřelo na místě. 15. a 16. července 2015 Christian Estrusi, starosta města Nice navštívil Tunisko, aby ukázal svou podporu a navrhl svou „expertizu bezpečnosti“ a doporučení umístění kamer v ulicích města. Dnes, tak jako Francie, Tunisané truchlí a pláčou nad mrtvými. Mezi březnem 2015 a březnem 2016 byli čtyřikrát napadeni.

Tunisané se více kloní při hodnocení zvrácených vražedných útoků k psychickým problémům útočníků. Otec tuniského teroristy v Cannes rozdává rodinám postižených a všem novinářům a kolemjdoucím, kteří mají zájem, recepty na anxiolytika a antidepresiva. Tuto praxi používá psychiatr ze Sousse od roku 2004. Místní média se obávala odezvy tuniských uskupení, žijících ve Francii. Tuniský deník Achourouq věnoval sloupec Tunisanům žijících v zahraničí „Náš život se stal peklem, terorismus nemá ani identitu, ani národnost a ani hranice“. Psychologické problémy Tunisanů, kteří se ohlíží přes rameno, když jdou, nesmí ohrožovat výzvu, které mladá demokracie musí čelit. V červenci 2015 pracovní seskupení Spojených národů o používání žoldáků v Tunisku upozorňovalo: Víme, že počet bojovníků z Tuniska je jeden z nejvyšších mezi těmi, kteří cestují, aby se dostali do konfliktních zón, jako je Sýrie a Irák. Podle předběžné zprávy, nejméně 5 310 Tunisanů jsou členy extremistických skupin v cizině. Více než 600 bojovníků se zřejmě vrátilo do země. Ve zprávě Crisis Group se tato organizace věnuje brutalitě džihádistů v Tunisku. Crisis Group cituje bývalého generálního ředitele mezinárodní bezpečnosti: jelikož máme velmi málo informací zvenku, justice nemůže dokázat, že mají krev na rukou.