Jde o přípravu plochy takzvaného „strategického podnikatelského parku Cheb“. Namísto soutěže o jeho přípravu, založené na informovaných a nestranných rozhodnutích zastupitelů, se stát rozhodl tlačit na místní politiky a obyvatele koordinovanými schůzkami, telefonáty, prezentačními tours apod. Zřejmě s vidinou toho, že když se to rychle odklepne, nikdo se nebude ptát na plytké otázky typu „Proč to vlastně platíme z daní, když se o to stejně uchází soukromý sektor?“
V tuto totiž neexistuje jediný závazný dokument, který by financování projektu v Chebu garantoval. Zároveň SIRS neposkytla detailní a přesné podklady, technické studie, harmonogram ani informace o stavební připravenosti. Přesto dokáže slibovat miliardové investice, k nimž vlastně nemá žádné právní ani rozpočtové krytí. To vlastně ale není třeba, když jde o stát, kterému se dá přeci věřit, že?
Jenže kdykoli si stát hrál na seriózního developera nebo podnikatele, často to končilo jako „skutek utek“. Třeba poblíž Ostravy stát slíbil vybudovat pro Hyundai Nošovice mimoúrovňovou křižovatku, která měla odlehčit dopravě i hluku v okolních obcích. Závazek padl v roce 2006, termíny se odkládaly a odkládaly a teprve teď to vypadá, že by se snad mohlo začít stavět kolem roku 2027. Když člověk takhle poskládá i další vzpomínky, tak odepsání suverenity a předání moci Chebu do rukou státu na základě nepodložených slibů už nevypadá jako zrovna moudrý nápad.
A kdyby to pořád nestačilo: jakmile se o celé věci konečně začalo psát tak, aby to v Chebu nezapadlo do klasické staro-režimové státní „trezorovky“ a aby bylo tohle veksláctví s městem vidět i jinde po Česku, tak se SIRS konečně rozepíše a vydá oficiální stanovisko. Nejdřív v něm hodila na medium.seznam.cz a obsah na něm do škatulky „dezinformace na sociálních sítích“ a vzápětí se pustila i do celého města: Cheb prý vlastně mohou zachránit jen oni, a je to prostě boj s lidmi, protože region trpí “problémy, jako je nízká vzdělanostní úroveň, slabý hospodářský výkon, perifernost, odliv mladých lidí, nedostatečné dopravní napojení a omezená občanská vybavenost.”. Jinými slovy: bez SIRS by si Cheb sám nepomohl – a kdo o tom pochybuje, je součástí problému.
Tohle je až nepříjemně podobné chování Fialovy vlády, která místo naslouchání obavám obyčejných lidí všechny hází do jednoho pytle a nálepkuje je jako „dezinformační scénu“, se kterou se vlastně ani nemusí bavit. Podobně jako pan profesor Fiala, který snědl všechnu moudrost světa, nebudou přece seriózně komunikovat s mimometropolitním póvlem, tak SIRS ve svém prohlášení říká, že jsou „připraveni poskytnout detailní informace o naší činnosti všem, kteří mají skutečný zájem o faktickou diskusi“. Skvělé – jenže v překladu to znamená: informace dostane jen ten, koho si sami označí za hodného.
Stejně tak jako pan profesor Fiala, který snědl všechnu moudrost světa, nebude holt komunikovat s mimometropolním póvlem, tak SIRS ve svém prohlášení říká, že jsou “připraveni poskytnout detailní informace o naší činnosti všem, kteří mají skutečný zájem o faktickou diskusi”. Takže je sice super, že jsou připraveni informace poskytnout, ale asi si tyto informace nezasloužíme, protože o ně podle SIRSu vlastně prý ani nestojíme.
Cheb (nebo jakékoli jiné regionální město) ale nepotřebuje mentoring shora ani blahořečení investičních vizionářů z Prahy. Potřebuje férová data, jasný harmonogram, závazné financování a skutečné partnerství s městem. Pokud má vzniknout „strategický park“, pak po otevřené soutěži, srovnání nabídek, veřejně dostupnými podklady, jasně rozdělenými riziky a s kontrolními mechanismy, které nepůjdou obejít. Dokud stát nepředloží závazné smlouvy, realistické termíny, kryté rozpočty a respekt k samosprávě, nemá Cheb jediný důvod odevzdávat svou suverenitu za přísliby na vodě. Partnerství není „odkývejte to a neptejte se“, ale „tady jsou fakta, tady odpovědnost“.
Jaroslav Michal
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
