Vzhledem k tomu, že na tuto oblast nejsem odborníkem, přebírám informace od Jana Wernera, člena Sdružení ateistů. Radikální (militantní) ateismus je definován takto:
• je téměř jisté, že Bůh neexistuje,
• náboženství jsou nebezpečná a nezasluhují automatický respekt,
• náboženská víra má naturalistické evoluční vysvětlení
• víra v Boha není kompatibilní s evolucí,
• náboženství má tendenci podkopávat vědu,
• autonomní sekulární morálka je možná; morálnost nepředpokládá Boha,
• život bez víry v Boha není beze smyslu
• náboženské vzdělávání (indoktrinace) dětí je zneužíváním dětí.
Radikální ateisté vycházejí z předpokladu, že to je právě věda, která představuje nejlepší cestu k prozkoumávání procesů odehrávajících se v našem univerzu.
Zásady vědeckého poznání pro potřeby radikálního ateismu definoval fyzik Victor Stenger následovně:
• kromě přírody, která zahrnuje i lidské bytosti a naše kulturní výtvory, neexistuje nic. Neexistuje Bůh, duše ani žádný posmrtný život,
• příroda je původcem sebe samé, nikoliv stvořená Bohem,
• vesmír nemá žádný účel nebo cíl, i když jednotlivé lidské životy mohou být žity účelně.
• protože Bůh neexistuje, všechna vysvětlení i všechny příčiny jsou čistě neutrální a mohou být pochopeny vědou,
• všechny různé vlastnosti lidských bytostí, včetně lidské inteligence a chování, je možné vysvětlit čistě přírodními termíny, což dnes znamená evoluční, specificky darwinistickou terminologií,
• víra v Boha je příčinou nesčetných zel a měla by být odmítnuta z morálních důvodů,
• morálka nevyžaduje víru v Boha a lidé se chovají lépe bez víry než s ní.
Souhrnně řečeno: radikální (militantní) ateisté jsou vůči jakékoliv víře nepřátelští. Ve své podstatě se jedná o „vyhlazovací válku" vůči Bohům.
Nevím jak laskaví čtenáři, ale já se považuji za umírněného ateistu a náboženství jiných respektuji. Díky své práci jsem hodně projezdil svět a došel k závěru, že náboženství spíše lidi rozděluje, než spojuje. Dělení na „my" (věřící v toho jedině správného Boha) a „oni" (věřící v jiného Boha či ateisté) může ve své radikální podobě vyústit v požadavek: „zabijte všechny nevěřící" (nečleny našeho náboženství). Osobně si myslím, že špatně je obé, a to jak radikální ateismus, tak i náboženský radikalismus. Radikální ateismus vede jen k jinému rozdělení na „my" (co jsme intelektuálně vyspělí a v Boha už dávno nevěříme) a „oni" (intelektuálně zaostalí, kteří svým myšlením zůstali někde ve starověku). A co s nimi? Pošleme je do nějakého tábora na „převýchovu", nebo je rovnou „zastřelíme za úsvitu"?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
