Minulé díly miniseriálu jsme zasvětili popisu epochálního zmatku, chaosu, intrik, ale i důmyslného plánování, které vyústily do ruské říjnové revoluce – VŘSR. Události září a října znamenaly už jen agonii Kerenského Prozatímní vlády. Kerenskij v předvečer říjnových událostí nasedl do automobilu opatřeného americkou vlaječkou a odjel do politického nebytí. Proces, který uvrhl Rusko do 70 let politického experimentu, byl už mezitím dávno spuštěn.
Nabízíme vám netradiční pohled na revoluci, jak se její echo odráží v písních, majících vztah k událostem v Rusku před sto lety, ať už přímý či zprostředkovaný.
Hit č. 1: Poslechněte si písničku „Provody“, v níž se rekrut vyjadřuje k tomu, proč chce být „draftován“ právě bolševiky. Píseň je z počátku občanské války, těsně po revoluci, melodicky vyplývá z lidové písně. Revoluční slova napsal v roce 1918 Děmjan Bědnyj, člen Sociálně demokratická dělnická strana Ruska, bolševik a básník.
VŘSR z technologického hlediska měla vlastně „hladký průběh“. Oproti minulým dílům se dnes u suchých historických údajů pozastavíme jen letmo. Přinášíme vám specifické „šlágry“, které si mohli klidně zpívat sami revolucionáři, připomeneme si ale i pozdější písně, v nichž se zpívá o revoluci v rámci jakési retrospektivy. Pro věkem zasloužilejší, všemi větry ošlehané korvetní kapitány s vyšitou kotvou na svetru, nechť je následující hitparáda malým testem z historické občanské výchovy. Žánr je volen schválně šířeji, aby plejáda písniček nezněla monotónně.
Hit č. 2: Na této příčce pomyslného žebříčku vám nabízíme tzv. „ruskou“ Marseillaisu. Píseň fungovala jako ruská hymna od února 1917 do února 1918:
Jestliže v únoru 1917 bylo v Petrohradu 24 000 bolševiků, v říjnu 2017 už jich bylo 400 000. Jedinými, kdo mohl zastavit bolševiky, byl v čase „za pět minut malér“ Lavr Kornilov a kozáci. Kornilova se z rivalských důvodů Kerenskij rozhodl zbavit tím, že jej odstavil na vedlejší kolej, kozácká síla zůstala bez konzistentního využití. Toto byly dva omyly Kerenského, které jej poslaly do předčasného politického důchodu.
Hit č. 3: V podání legendárního zpěváka Eduarda Chila (1934-2012) můžeme nechat vytanout z historie písničku „Co se ti zdá, křižníku, Auroro?“. Eduard Anatoljevič Chil na konci života zažil nečekanou slávu, když internetoví diváci objevili jeho stařičký hit „Mr. Trololo“.
Petrohradský sovět se na podzim 1917 úspěšně bolševizoval, což vygradovalo vytvořením jeho dalšího orgánu – vojenského revolučního výboru. Tou dobou Petrosovětu již předsedal Lev Trockij, který měl slovo i v daném vojenském výboru, majícím připravit revoluci, již někteří považují za klasický prototyp pozdějších „oranžových“ revolucí. Rudé gardy z dělníků a vojáků sváděly tou dobou účty s carskými důstojníky. Ti byli ochotni se vzdát radši Němcům, než aby padli bolševické zvůli. Výsledek? Na frontě ruští vojáci ani důstojníci nechtěli bojovat. Bolševici slíbili mír, chléb, práci, půdu. Chystali ozbrojený převrat, jenž měl být „legalizován“ tím, že by povstání řídil zvolený Petrosovět. Prozatímní vláda Kerenského zaspala dobu a zvonil jí umíráček.
Hit č. 4: Na čtvrté pozici figuruje píseň polského autora Bolesława Czerwieńského. U nás ji známe jako „Rudý prapor“. Je to starší píseň z 19. století, jejíž ruská verze vypadá následovně:
Když už oheň revoluce slušně plápolal, Prozatímní vláda zakázala křížový pochod kozáků Petrohradem. Je známo, že značná část právě kozáků představovala pevnou platformu kontrarevoluce. V tuto inkriminovanou dobu se veřejně exponoval, kde mohl, Lev Trockij. Byl to vynikající rétor. Na stranu bolševiků přecházeli dělníci, vojáci i námořníci. Zajímavé je, že bolševický vojenský revoluční štáb byl dislokován v prostorách Ústavu ušlechtilých dívek (historický název, pozn.)
Hit č. 5: Dubinuška (obušek) v podání Alexandra Filipoviče Vedernikova (*1927)
24. října 1917 bolševici obsadili mosty, centrální telegraf, poštu, státní banku, telefonní ústřednu, nádraží. Prozatímní vláda kontrolovala pomocí vojáků petrohradského okruhu Zimní palác, Mariinský palác, velitelství petrohradského vojenského okruhu. 2000 námořníků Baltické flotily se přidalo na stranu bolševiků. 25. Října, v den VŘSR se k Nikolajevskému mostu přiblížil křižník Aurora. Díky tomu se podařilo zprovoznit most, který předtím junkeři nechali otevřít (připomínáme, že v Petrohradu – Sankt Petěrburku jsou mosty, které se kvůli lodím pohybujícím se na Něvě rozevírají). O Auroře (Jitřence) jsme již zpívali. Štafetu přebírá Josif Kobzon, starší české generaci známý zpěvák z Bratislavské lyry.
Hit č. 6 Znovu pokračuje boj, Iosif Davidovič Kobzon
Nebyl nikdo, kdo by podržel Kerenského, a to ani zbytky úderného ženského bataliónu, jehož 2. rota ochraňovala Zimní palác (137 lidí). Kerenskij opustil svůj úřad. Kvapně nasedl do automobilu, na němž vlála americká vlaječka. Bolševiky obsazený telegraf začal předbíhat události chrlením zpráv o pádu Prozatímní vlády. Ministři vlády se ale ještě sešli 25. října v Zimním. Zjistili, že situace je zoufalá. Ministr lékař Dr. Nikolaj Michailovič Kiškin byl narychlo ustaven gubernátorem Petrohradu s mimořádnými kompetencemi. Měl k dispozici pro boj s bolševiky ony ozbrojené ženy, pár kozáků a junkery. Tato síla byla jen symbolická.
Hit č. 7: Legendární píseň z dob revoluce 1905 – 1907 a rusko-japonské války v podání, bohužel právě zesnulého Dmitrije Chvorostovského:
Bolševici rozehnali v Mariinském paláci předparlament. Na odpor nenarazili. Večer Lenin vystoupil v Petrosovětu. Oznámil, že revoluce právě proběhla. Štáb velitelství Petrohradského okruhu byl obsazen bolševiky. Aurora vystřelila svůj údajný slepý patron. Vojáci a námořníci poslouchající bolševiky bez velkého úsilí vnikli do Zimního paláce. 26. října po půlnoci, tedy v „malých nočních hodinách“, byl Petrosovět informován, že ministři byli zatčeni a že vláda přechází k sovětům dělnických, vojenských a rolnických představitelů.
Zde učiníme střih.
V listopadu 1989 i český národ cinkal klíči. Marx-leninské knihy byly vyhazovány do makulatury. Lidé houfně vystupovali z Pionýrské organizace a Svazu československo-sovětského přátelství. Jak to vše vlastně dopadlo?
Moc složité to není. Máme tu, stejně je tomu i v Rusku, vrstvu miliardářů a pak těch, kteří rádi vzpomínají na „staré zlaté časy, kdy to všechno stálo za hovno!“
Jeden aforismus z internetu říká: „Socialismus znamená nakrmit hladovějícího rybou. Kapitalismus, jak je nám oficiálně líčen, nechce krmit hladovějícího, raději mu dá rybářský prut, aby se dotyčný naučil chytat ryby samostatně. Jaký je však kapitalismus ve skutečnosti (řečeno neoficiálně, mimo protokol)? Kapitalismus nedá nikdy nikomu nic, natož pak rybářský prut hladovějícímu! Co udělá, je že hladovějícímu nabídne udičku pěkně na úvěr, a sice od 5% (má-li hladovějící dobrou kreditní minulost). Jen tak mimochodem je hladovějící informován drobným písmem na smlouvě, že pro legální provozování rybolovu je třeba uhradit poplatek za rybářský lístek a hlavně za přístup k rybníku, jenž je v soukromém vlastnictví poskytovatele úvěru na rybářský prut.
Hit-Bonus, bez komentáře:
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
