Turci přece dvakrát téměř dobili Vídeň a mají v Evropě miliony svých skrytých islámských bojovníků - tak mluvili téměř všichni, koho jsem se tehdy ptal v různých arabských zemích, proč mají "naději a důvěru" v Erdoganovo Turecko.

Ještě před šesti lety z Lýbie až po Jemen, z Jemenu přes Arabský poloostrov až po Jordánsko a Sýrii bylo Erdoganovo Turecko nadějí nejen všech Arabů, ale též jejich vládců.

Ještě tento rok, když jsem se někde v Africe za neuvěřitelných okolností setkal s islámskými ideology a ptal jsem se jich v poušti, pod stanem, proč vlastně vkládají tolik nadějí do Turecka, odpověď byla tatáž, mně známá ve standardizované větě: ze všech islámských národů, ti kteří dokázali dobít část Evropy, a málem dobili dvakrát i Vídeň, to byli přece "naši turečtí bratři a teď máji již půlstoletí miliony bojovníků ve všech evropských zemích, to je naše největší pátá kolona"….

Bylo to ještě letos někdy v únoru, ještě tolik naděje, za kterou by byli šli na smrt za Turecko lidé z části severní Afriky...

A dnes?