Nemluvila do větru. Samotná smlouva a připojená politická deklarace o příštích vztazích naznačují, jak by ten rozvod měl dopadnout, ale jak dopadne doopravdy, to nevíme, protože britský parlament může smlouvu potopit. Vrcholná schůzka E-27 byla vedena v duchu definitivnosti, měla utvrdit dojem, že nic jiného už se vyjednávat nebude. Ber, nebo nech být. Buď bude měkký rozchod s dohodou, nebo tvrdý odchod bez dohody, onen pád z útesu, který je noční můrou kapitánů britské ekonomiky.

Tomu, že žádná jiná možnost neexistuje, však v Londýně nikdo moc nevěří. Spíš narůstá pocit, že horší to už být nemůže. Praktické fungování je téměř nepředstavitelné. Neřešitelný problém otevřené irské hranice mezi územími s odlišným režimem zatím pokryla pojistka, že celá Británie zůstane v celní unii s EU, a pro Severní Irsko to bude platit o něco víc. Pak ale Británie nesmí vyjednávat další obchodní smlouvy s jinými partnery s lepšími podmínkami než jaké budou nastaveny s EU. Evropská pravidla se přitom budou během času měnit, a Británie to musí pasivně přijmout. Musí se taky podřizovat rozhodnutím Evropského soudního dvora.

Tohle všechno přitom nastane až za tři roky, kdy skončí přechodné období s parametry pokračujícího členství v EU, jen bez možnosti ovlivňovat směřování evropské integrace. Je opravdu záhada, proč to tedy Britové dělají.