Zbyněk Fiala: Česká vláda a zázrak na baterky

Společné zasedání české a izraelské vlády v Jeruzalémě proběhlo ve stejné době, kdy světem oběhla zpráva o dalším pokroku převratného izraelského vynálezu z oblasti energetiky, který má podobu organických nanobaterií StoreDot. Nabijí se za minutu, mají násobnou kapacitu a prudce zlevní. Budou vhodné do mobilu i do auta.

http://phys.org/news/2014-11-nanodot-team-aims-minute.html

Pak jsem si našel v časopisu Forbes, že jde jen o jeden z 25 začínajících podniků (start-up), které letos získaly velké peníze od mezinárodních investorů. Izraelské firmy mají na americkém trhu NASDAQ tržní hodnotou 40 miliard dolarů (HDP ČR za dva roky), kterou předčí pouze domácí USA a Čína.

http://www.forbes.com/sites/ilyapozin/2014/06/29/25-hot-israeli-tech-startups/

Proto je velice dobře, že Bohuslav Sobotka vyvezl víc členů české vlády do Izraele, aby se podrobněji seznámili s tím, jak vypadá promyšleně organizovaný stát a jak vytvářet podmínky pro to, aby si lidé dokázali zajistit podmínky k životu třeba i na skalnaté pustině. A taky jak si uchovat – aspoň někde - hluboce demokratické základy hospodářství budovaného zdola, jehož kořeny jsou v socialistickém kibucu. A zejména, jak vypadá opravdová přeměna vědy z bezedných nákladů na bezedný zdroj.

To všechno obdivuji, ale bohužel je tam rozvíjena i politika apartheidu, která je mi hluboce odporná. Je to však stejně hluboce rozdělená země jako Česko nebo Spojené státy, a v takových podmínkách pak v politické reprezentaci neúměrně narůstá prostor pro vyděračské menšiny. Ty pocházejí – podobně jako v EU – hlavně z východní Evropy.

Samozřejmě, že česká vláda si může z izraelské cesty přivézt pocit, že by taky měla být ještě jednostrannější a agresívnější, aby se stala cílem nějaké výlučné zahraniční podpory. Doufejme, že tohle poučení vzklíčí jen v několika jednotlivcích. Pevně věřím, že se uchytí spíše to, co podepsal místopředseda vlády Pavel Bělobrádek o spolupráci ve vědě a výzkumu. A že jde o víc, než o záchranu nákladně vybudovaných českých vědeckých center, pro které nemáme dost vlastní vědy, aby je uživila.

http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/pri-uradu-vlady/pavel-belobradek/aktualne/vicepremier-belobradek-podepsal-v-izraeli-dohodu-o-spolupraci-ve-vyzkumu-124792/

Značná část izraelského úspěchu nespočívá v tom, že by tam byli lidé o moc pilnější nebo chytřejší, ale je to spíš v základních kulturních vzorcích, v tom, jak je jejich život uspořádán a rozvíjen. V Izraeli lidé žijí prakticky celý život v prostředí svých blízkých. Setkali se ve škole, největší talenty v té nejelitnější, a potom na vojně, a v těchto kolektivech vytvářejí i vědecké nebo podnikatelské týmy. Jsou velice kritičtí a skeptičtí, ale odehrává se to v základním prostředí důvěry a spolupráce. Věří osobě, i když odmítnou názor. Tlak je inspiruje. Detailně to popisuje kniha Dana Senora a Saula Singera: START-UP NATION. Příběh izraelského hospodářského zázraku, Praha 2009. Vyšla i podruhé, ale rychle zmizela z pultů. Dá se však koupit v anglickém originále na Amazonu, v elektronické verzi do Kindlu je za devět dolarů.

http://www.amazon.com/Start-up-Nation-Israels-Economic-Miracle-ebook

My jsme si místo toho nechali nakecat, že svoboda spočívá v tom, že se člověk vyrve ze všech vztahů, nebojí se porušovat pravidla (jako Maradona, který vyhrál mistrovství světa ve fotbale rukou) a nebere ohledy na ostatní, na přírodu, na budoucnost, protože od toho je neviditelná ruka trhu, která za ním uklidí. A zatímco jsme vytřeštěni podobnými blbinami, oligarchové spokojeně pozorují bezmocné atomizované trosky připravené k hromadné sklizni.

Do izraelské knihy se určitě začtěte, abyste věděli, co po české vládě chtít, aby bylo možné izraelský úspěch přiblížit. Začínající podnik (start-up) je jedním z klíčových prvků. Někdo možná namítne, že největší hustota podnikatelů na metr čtvereční je přece v Česku, avšak příliš často se jedná o nezaměstnané, kteří se snaží zachránit živnostňákem. V lepším případě zkoušejí něco nakoupit a prodat, v tom horším někoho okrást. Nebo dále hází maltu na zeď, ale bez daní a pojištění. Většina si vůbec neškrtne a jejich IČO takříkajíc spí.

Start-up v izraelském pojetí je velice dynamická podnikatelská aktivita. Tyto podniky vznikají nejvyšším tempem na světě, ale zároveň přitahují největší objemy rizikového kapitálu (venture capital, VC). Konkrétně 2,5 krát víc než americké, 30 krát víc než evropské, 80 krát víc než indické a 300 krát víc než čínské, vysvětluje jeden z autorů uvedené knihy Dan Senor.

http://freakonomics.com/2009/12/04/how-did-israel-become-start-up-nation/

Uvádí dál, že na NASDAQ najdeme technicky orientované izraelské start-upy častěji než všechny evropské, japonské, korejské, indické a čínské dohromady. Prakticky všechny největší světové technologické firmy mají v Izraeli nějaké výzkumné centrum.

Proč to u nich jde a u nás ne? Vzpomínám, jak se tomu divil šéf Motoroly v Tel Avivu, když před deseti lety předstoupil před novináře jako člen vlivné národní organizace pro podporu studia matematiky, přírodních a technických věd (předsedou bývá premiér). Nejprve se zeptal, odkud kdo je, a na adresu těch východních, jako jsem byl já nebo kolegové z Ruska, řekl uznale – vy máte skvělou výuku matematiky. Važte si toho. Nevěřil, že se to neprosadí i v našem hospodářském životě.

Dalším důležitým prvkem izraelského přístupu je vnímání problému jako výhody, nikoliv příležitosti pro výmluvy. Je to příležitost být lepší než ti, kteří to nezvládnou, a obsadit tak trh. Možná jim pomohlo to, co uvádí oblíbený vtip, že Mojžíšovi trvalo 30 let hlavně hledání kousku země, kde opravdu nic není.

Ve zcela jiném duchu jsou vnímána omezení u nás. Připomeňme si debaty, že pokusy o snižování uhlíkové a energetické náročnosti české ekonomiky ohrozí její konkurenceschopnost. Je to přesně opačně. Až se jednou konečně přestaneme vymlouvat, všichni ostatní už to budou umět. A zase dostaneme příležitost jen k nakupování na dluh a k práci za minimální mzdu pro jiné.

S Izraelci to není vždy lehké. V 70. letech v americkém Intelu prý místní inženýři začali s kurzy, jak k izraelským kolegům přistupovat, aby se s nimi dalo vydržet. Ale Izraelsci se také museli učit, jak vyžít s přílivem imigrantů z bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Afriky. Jedním z poučení bylo, že musí tyto lidi také naučit podnikavosti a inovacím. A potom dostat reálnou příležitost. Tak vznikal program inkubátorů, kde vědci dostali laboratoř a administrativní podporu na dva roky, po které budou vyvíjet produkt a hledat investora.

Když jsem byl v jednom takovém centru inkubátorů v Ramotu u Tel Avivu, byli tam hlavně ruští biologové. Prý na úrovni Nobelovky, ale s přesvědčováním investorů jim to nešlo. Potom se prodlužovala lhůta podpory biologických programů na tři roky a dolaďovaly další parametry podpory. A tak mne nepřekvapuje, že zpráva o průlomové biologické nanotechnologii pro výrobu elektrických baterií, která je možná oním očekávaným doplňkem k solární energetice, pochází právě z Ramotu. Na trhu má být za dva roky.

Je proto dobře, když se do Izraele někdo vypraví s cílem – jak říkal jeden fousatej – učit se, učit se, učit se. Ale nikoliv pro schůze a hesla, ale pro život!

Publikováno se souhlasem vydavatele.