Bruselský boj české vlády proti dvojí kvalitě některých potravin – spotřebitelé v zahraničí by nejedli to, co je nabízeno pod stejnou značkou u nás – odlákává pozornost od podstatnějšího problému, který je doma. Celé české zemědělství je na dvojí kvalitě založeno. Kvalitní surovinu vyvážíme, a proti tomu dovážíme podřadné výrobky pro vlastní potřebu. Tak tomu bylo vždycky. A nejnovější statistiky českého zemědělství podle ČSÚ ukazují, že ani tentokrát se tomu nikdo neodvážil postavit do cesty. ZDE

Vyvážíme zvířata, dovážíme (bůhvíjaké) maso. U hovězího je to zhruba jedna ku jedné. Čísla trochu zaokrouhlím, aby to bylo přehlednější. Vývoz živého skotu (určeného k porážce, nikoliv třeba k chovu) měl loni přebytek 26 tisíc tun, a stejné číslo najdeme i u dovozu zpracovaného hovězího masa, kde se však jedná naopak o schodek. Když to porovnáme s celkovou českou výrobou 72 tisíc tun hovězího masa, vidíme, že třetina celoroční produkce se vyveze v živém stavu, bez zpracování, a tedy bez jakékoliv přidané hodnoty, a stejné množství zpracovaného masa se naopak doveze. Místo abychom naši práci lépe zhodnotili dalším zpracováním, tak jí část hodnoty naopak ubereme, protože od českého výnosu z této produkce je třeba odečíst zahraniční zpracování. A aby to nebylo málo, ještě to subvencujeme dotacemi.

S mlékem je to podobné. Mléko ven, sýry zpět. Podle uvedené statistiky ČSÚ byla bilance zahraničního obchodu s mlékem výrazně kladná (přebytek činil 850 tisíc tun), ale u sýrů a tvarohu byla naopak záporná (schodek činil 40 tisíc tun). Když uvážíme, že na kilo sýra potřebujeme asi deset litrů mléka, pak z vyvezeného mléka (tedy mléka vyvezeného bez přidané hodnoty) by se dalo vyrobit dvakrát tolik sýrů a tvarohu (s vysokou přidanou hodnotou), než kolik jsme dovezli. Tuto destrukci české přidané hodnoty v zemědělství doplňuje ještě schodek obchodu s máslem (znovu hodnota přidaná až v zahraničí). Ten dosáhl 20 tisíc tun.

Ponechme teď stranou nějaké rozšiřování potravinářské nabídky dovozem francouzských sýrů nebo německých klobás, těch nebudou tisíce vagonů. Tady jde spíše o to, že to nejlepší z české živočišné výroby se vyveze a nahradí dovozem toho nejlacinějšího. A protože se českému zpracování v zahraničí moc nevěří, vyváží se mladí býci nastojato.

Co brání vyšší přidané hodnotě v zemědělství?

Když už jsme u těch mladých býků, nahlédnutí do loňských statistik nám ukáže, že jejich průměrná cena v živé váze byla 47,36 koruny za kilo, a v jateční váze (jen, co lze použít) 86,19 koruny za kilo. Aktuální ceny jsou o něco nižší, protože posledních půl roku tyto ceny vytrvale klesají. V důsledku mizerných cen klesá i výroba, v loňském roce byla o desetinu nižší než roku 2008. Klesla i česká spotřeba hovězího, nyní se pohybuje na úrovni 10 kg na obyvatele, ale bývala dvakrát vyšší.