Zima je na krku. Čeká nás prosolená břečka, ve které se protáčejí gumy, a účty za elektřinu a plyn, nad kterými se protáčejí panenky. Nemá cenu rozebírat, že Česko je v zajetí uhlobaronů a energetických velmožů, kteří dokázali vyvařit z nejlevnější výroby nejdražší tržní ceny. A vláda to dokázala doplnit strašlivými výdaji z rozpočtu, takže k nejvyšším cenám jsme přidali ještě nejrychlejší růst státního dluhu.

Není pravda, že se o tom nesmí mluvit. Může, ve sněmovně se to teď probíralo – a občas i hřmělo – dnem i nocí v debatě nad návrhem na vyslovení nedůvěry vládě. Pysky se třepily, ale co z nich lezlo, to se nikdo nedozví. Máme sice svobodu slova, ale tuto svobodu vlastní pár oligarchů a jejich média. Nemají důvod zpochybňovat něco, co jim tak vyhovuje.

Z největšího srabu nám občas pomůže Brusel. Prožívá sice podobné konflikty jako u nás, ale nabízí trochu dynamičtější vývoj a občas z něj vypadne něco pozitivního, s čím se dá pracovat. Teď například nové příležitosti, jak vyklouznout ze škrtidla energetického trhu. Pomocí vlastní výroby, pochopitelně.

Samozřejmě, že Brusel může za ty strašidelné ceny elektřiny centrálních dodavatelů. Jsou produktem úmyslně protlačované naivní úvahy, že nejlevnější řešení nalezne trh na společné energetické burze. Připomeňme, že cena elektřiny vzniká na základě ceny z nejdražšího zdroje, který ještě našel poptávku. Tou je dnes elektřina z plynových zdrojů.