Mezinárodní rok půdy, který na letošek vyhlásilo OSN, dostává grády až v závěru, kdy je sklizeno, a tak mnohou přijít i ti, koho se to týká. Ale jsou to akce „nevládní“, občanské, lidí, kterým na půdě opravdu záleží. Potkal jsem je na Biosummitu, kde se sešli organičtí zemědělci, nebo na Fóru potravinové suverenity, kde byly skupiny spotřebitelů spojených s konkrétní farmou. Teď to byl festival dokumentárních filmů na České zemědělské akademii v pražském Suchdole (5. Life Sciences Film Festival). Vztahuje se také ke Světovému dni výživy, který připadá na 16. října. A zhruba ke stejnému datu uspořádalo festival v Praze - a za pár dní i v Ostravě - nezávislé analytické centrum Glopolis (Země na talíři).

Vyrazil jsem na ten první a nelitoval jsem. Tematický den o zemědělství a krajině, který probíhal na fakultě životního prostředí, přinesl světovou premiéru dokumentu Polyfaces s nejznámějším americkým alternativním zemědělcem Joelem Salatinem. Kdo přišel už dopoledne, viděl také smršť permakulturních nápadů (Ihabit: A Permaculture Perspective) z prostředí amerického venkova i velkoměst. Z jižní Francie zase pochází pokus o povznesení obce na principech propojené ekonomiky asociací Loco-Motivés (film Where the Hills are Greener). Strhující byl dokument o drsném pozadí laciných banánů v obchodních řetězcích (The Banana Price War). Osud dělníků na plantážích mají v rukou spotřebitelé, nástrojem je třeba Fair Trade.

Jako projekční sál sloužila největší posluchárna a byla dost plná. Potvrdilo mi to už dřívější zjištění, že suchdolská „hnojárna“ není jen mechanickou výrobnou otupělých industriálních velkoproducentů. Na řadě fakult jsou patrné plody jistého disentu, který vnímá odtrženost dnešního agrokomplexu od potřeb půdy i společnosti a pokouší se probudit zájem o odpovědnější přístup. Pořádájí semináře, exkurze a dalších akce především s příklady ze zahraničí. Nejnovější iniciativa si říká CooLand.

Možná, že nezašli tak daleko, jako úvahy, které lze najít v literatuře, že půda by měla mít postavení veřejného statku, protože je stejně nenahraditelným zdrojem jako voda nebo vzduch. Ale co si tu zřetelně uvědomují, je fakt, že půda a lidé představují prostředí, ve kterém vznikalo lidské společenství. Čím víc budeme od tohoto zdroje odtrženi, tím hůř to s námi dopadne.

Proto také večerní debata po posledním filmu (připravil právě CooLand) proběhla na téma zemědělců bez půdy a vlastníků, kteří svou půdu nevidí, jen ji pronajímají. Problém shrnula Vratislava Janovská z fakulty životního prostředí: Jak lidi motivovat, aby se vlastníci k hospodaření vrátili nebo se aspoň zajímali, co se s jejich půdou dělá?