Jak to může dopadnout? Oba se chtějí tvrdě bránit. Zásada, kope se do míče, ne do soupeře, může být opuštěna. A tak se třeba dozvíme, jak moc vítězí hra peněz nad hrou nohou.

Fotbal je drahá legrace. Příchod čínského investora do Slávie je tím, co bývá v učebnicích investičního bankovnictví v kapitole zásah „bílého rytíře“. Barevnost je převzata z šachové hry, bídáci hrají černými. Tah dosud neaktivní bílé figury zabrání černému osudu bankrotu a zkázy.

Čínské obsazení této role právě v Praze a u jednoho z nejtradičnějších českých klubů vypadá dost divně, ale divnost časem vyvane. O víkendu se objevilo v britském listu Sunday Times tvrzení, že o podobném řešení uvažují také v FC Liverpoolu, byť tak říkajíc z roztažnosti, nejsou na tom zle.

Majitelé ze společnosti Fenway Sports Group prý chtějí v příští pětiletce investovat do stadionu v naději, že pak najdou kupce „ze Středního nebo Dálného východu“, který by klub koupil. Kupce má přesvědčit hodnota televizních práv, který má v příštím roce dosáhnout 5 miliard liber. Může to být pouhá spekulace, ale je jasné, že Chelsea (v ruských rukou) a Slávie (v čínských) nebudou poslední.

Ze zprávy jsem nevyčetl, co všechno ta miliardová suma za televizní práva zahrnuje. I na specializovaných serverech, jako je footballeconomy.com se konkrétně publikují jen starší souhrnné údaje. Tak se třeba dozvídáme, že v letech 2007 – 2010 zaplatila TV Sky za vysílací práva z britské Premier League celkem 1,3 miliardy liber, zatímco menší Setantu to stálo jen 392 milionů liber.