Občas se do toho zapojuje i Čubův nejbližší spolupracovník docent Josef Hurta, ale to ve výkladu nerozlišujeme. Čuba doporučuje vytváření velkých koncernových podniků, které by dokázaly zajistit sadu klíčových služeb pro sdružené zemědělské výrobce, včetně těch nejmenších. To by jim umožnilo využít všech příležitostí k zisku a k rozkvětu venkova místo dnešního umírání. A že těch příležitostí je!

Výklad o koncernovém uspořádání pokračuje ve výčtu výhod:

Představte si situaci, kdy podnik vyrábí tisíc výrobků po deseti korunách a má tržby 10 tisíc korun. Jedna cesta může spočívat ve snížení nákladů na jednotku výrobku, třeba na 9,50 korun. Ale je tu i opačná cesta - 900 výrobků prodám po 9,50 a sto výrobků po 30. Tím zvýším průměrnou cenu výrobku na 12,50. To je věc, kterou Česko vůbec nevyužívá. Spíše tak pomáháme okolním zemím - drahé výrobky nevyrobíme u nás, ale vyrobí se Německu, kde lépe využívají nových vědeckých a technologických poznatků. Dodají je sem za vysoké ceny a my jim tak vylepšujeme jejich průměrnou cenu. I z toho je vidět, jak je důležité, aby podniky byly budovány na koncernové bázi a aby mezi funkcemi, které koncern zajišťuje, bylo soustavné sledování využitelných vědeckotechnických novinek.

Další koncernovou funkci, která je nezbytná, jsme dříve ve Slušovicích nazývali Mikroagra. Byla to instituce pro výrobní jednotky, které byly malé, ale vhodně doplňovaly celý program. Například kolem obce bylo hodně ploch, které se nedaly využít jinak, tak se tam chovaly ovce. Nebo pěstování ovoce v menších sadech. Tyto malé jednotky dodávaly produkci přes Mikroagru, a ta se starala o odbyt jejich výrobků, buď v místě, nebo ve větších městech.

Je například zájem, aby se rozšiřoval prodej čerstvého mléka. TOKO Rudice vyrábí automaty na prodej mléka, ale někdo u toho automatu musí být, tak buď to bude zajišťovat podnik centrálně, nebo to bude plnit soukromý zemědělec, kterému ta organizace vytvoří podmínky.