Všechna velká centralizovaná řešení mají výhodu ústředního dobrodince, který na sebe upozorní, když se o lidi postará. Jakmile se však projekty skutečně rozeběhnou a přijde na řadu obvyklá honba za ziskem, naděje pomalu vyprchává. Podpora se vyčerpá, dílo se dokončí, daňové prázdniny vyprší, investor zmizí, a jsme tam, kde jsme byli.

Mnohem užitečnější by bylo, kdyby práce vznikala rovnoměrněji a měla smysl i v situaci, že není příliš zisková. Kdyby také byla založena na tom, že malý finanční zdroj udělá násobně víc práce, když neproletí jednorázově kapsou, ale zdrží se v místě a svůj oběh několikrát zopakuje.

Když zaplatíte centrálnímu dodavateli tisícovku za měsíční účet za elektřinu, tisícovka je fuč. Kdy ji zaplatíte místnímu energetickému družstvu, to z ní zaplatí místní obsluze a dodavatelům biomasy, ti to pak projedí v místní hospodě a hospodský má na výplaty obsluze, docela se nám ta tisícovka okotila. Při troše zjednodušení, z jedné jsou aspoň tři.

O tom, jak přilepit peníze k místu, které je potřebuje, se hovořilo na konci září na Festivalu lokální ekonomiky ve Varnsdorfu. Sjelo se tam mnoho z těch, kdo se zabývají lokální ekonomikou, potravinovou a energetickou soběstačností či sociálním podnikáním. Bylo to pestré setkání, jehož hlavním cílem bylo pomoci místním aktivistům, kteří mlhavě uvažují o konkrétním projektu, ale zatím se nemohou rozhodnout.

Ale o roli peněz, které jsou přilepeny k místu, které je naléhavě potřebuje, už věděli dost. A tak spustili spíše symbolickou „místní měnu“, která je „tvrdší než euro“ (proto TNE), což zaujalo dokonce i velký tisk, jako je Právo. Uvedená měna má praktickou podobu speciálních skleniček na místní marmeládu. Marmeládu namažete na chleba a jdete s touto vratnou sklenicí pro novou náplň, čímž obnovíte místní poptávku. Heslo Kupujte od zdejších! by zvládlo totéž, ale nepsalo by se o tom v novinách.