Zbyněk Fiala: Hladové zdi nestačí

Všechna velká centralizovaná řešení mají výhodu ústředního dobrodince, který na sebe upozorní, když se o lidi postará. Jakmile se však projekty skutečně rozeběhnou a přijde na řadu obvyklá honba za ziskem, naděje pomalu vyprchává. Podpora se vyčerpá, dílo se dokončí, daňové prázdniny vyprší, investor zmizí, a jsme tam, kde jsme byli.

Mnohem užitečnější by bylo, kdyby práce vznikala rovnoměrněji a měla smysl i v situaci, že není příliš zisková. Kdyby také byla založena na tom, že malý finanční zdroj udělá násobně víc práce, když neproletí jednorázově kapsou, ale zdrží se v místě a svůj oběh několikrát zopakuje.

Když zaplatíte centrálnímu dodavateli tisícovku za měsíční účet za elektřinu, tisícovka je fuč. Kdy ji zaplatíte místnímu energetickému družstvu, to z ní zaplatí místní obsluze a dodavatelům biomasy, ti to pak projedí v místní hospodě a hospodský má na výplaty obsluze, docela se nám ta tisícovka okotila. Při troše zjednodušení, z jedné jsou aspoň tři.

O tom, jak přilepit peníze k místu, které je potřebuje, se hovořilo na konci září na Festivalu lokální ekonomiky ve Varnsdorfu. Sjelo se tam mnoho z těch, kdo se zabývají lokální ekonomikou, potravinovou a energetickou soběstačností či sociálním podnikáním. Bylo to pestré setkání, jehož hlavním cílem bylo pomoci místním aktivistům, kteří mlhavě uvažují o konkrétním projektu, ale zatím se nemohou rozhodnout.

Ale o roli peněz, které jsou přilepeny k místu, které je naléhavě potřebuje, už věděli dost. A tak spustili spíše symbolickou „místní měnu“, která je „tvrdší než euro“ (proto TNE), což zaujalo dokonce i velký tisk, jako je Právo. Uvedená měna má praktickou podobu speciálních skleniček na místní marmeládu. Marmeládu namažete na chleba a jdete s touto vratnou sklenicí pro novou náplň, čímž obnovíte místní poptávku. Heslo Kupujte od zdejších! by zvládlo totéž, ale nepsalo by se o tom v novinách.

Popravdě řečeno, vytváření lokální poptávky je prvním a nejsnáze realizovatelným krokem, kterým můžeme přerušit nekonečný odtok místních zdrojů a vytlačování místní práce krabicemi od vzdálených výrobců. A nemusí to být jen v malém. Ukazují to regionální spotřební družstva, alespoň tam, kde přežily.

Spotřební družstvo Konzum

Na varnsdorfském festivalu to podrobně popsal Miloslav Hlavsa, ředitel obchodního družstva Konzum z Ústí nad Orlicí. Jeho krédem je férový obchod. Nemusel přitom nic vynalézat, družstvo existuje už 115 let. Dnes mu pomáhá volné členství ve skupině COOP v rámci Česka (Svaz českých a moravských spotřebních družstev) i v rámci mezinárodního společenství družstevního obchodu (International Co-operative Alliance - ICA).

Při výkladu Miloslava Hlavsy jsem si zapsal:

Zdálo se, že jedinou alternativou je unifikace a globalizace, ale ukazuje se, že individualizace a lokalizace má budoucnost.

Kořeny spotřebního družstevnictví jsou stále živé. Sahají až do roku 1844 v Rochdale, kde ženy místních horníků začaly organizovat společné nákupy potravin, oblečení a tabáku, aby prolomily monopol místních obchodníků. Jejich Rochdale Society of Eqitable Pioneers (snad „spolek průkopníků rovného podílnictví“, s překladem je prý potíž) pak rozvinul zásady, ze kterých byly odvozeny mezinárodně uznávané principy družstevnictví.

V Ústí nad Orlicí bylo spotřební družstvo založeno ještě za Rakouska 6. listopadu 1898. Snad že tam byla podobná situace jako v Rochdale. Družstvo pak přežilo všechny režimy a nyní prožívá další rozvojovou fázi. Členy jsou 4000 rodin z Orlického podhůří, kde je rozeseto 106 prodejen, dosahujících obratu miliardy korun ročně. Stále se drží původních zásad. Členský vklad 1500 korun zajišťuje spoluvlastnictví a spolurozhodování na principu jeden člen, jeden hlas.

Spotřební družstvo je tedy firma vlastněná zákazníky – členy. Málo se ví o tom, že družstevní obchod COOP spolu s družstvy z dalších mezinárodních sdružení jsou největším prodejcem potravin v Evropě. COOP však není vlastník, ani řetězec. Je to jen spolupracující struktura. (Kdyby to byl řetězec, byl by 5. největší v ČR.)

Prospěch členům

Klíčový je rozdíl v chování. Zatímco normální firma usiluje o maximalizace zisku pro investora a zaručuje mu podíl na zisku podle velikosti investice, smyslem družstva je maximalizace prospěšnosti pro své členy - zákazníky. Případné benefity rozděluje podle výše nákupů, ne podle výše investice.

Je tu i rozdíl v cílech. Cílem běžné obchodní firmy je expanze, rozšiřování vlivu, pronikání do světa, zatímco družstvo pracuje pro komunitu, včetně dotace prodejen v malých obcích nebo grantů neziskovkám a spolkům. Hospodaření je nepatrně ziskové (asi jedno procento ročně), ale zisk se nerozděluje, zůstává jako rezerva nebo investiční zdroj.

Z tohoto hlediska je orlický Konzum nadprůměrně úspěšný, protože se nikdy nepotýkal se ztrátovostí. Jeho oborem je prodej českých a regionálních potravin, v tom je leadrem v ČR.

„Prodáváme potraviny sami sobě, proto máme zájem na kvalitě a původu,“ vysvětluje Hlavsa. Místní potraviny dnes najdeme i v řetězcích, které se chytily momentálního zájmu, ale ve spotřebním družstvu Konzum je to věcí principu, protože mu jde i o podporu zaměstnanosti v regionu (nepřímý ekonomický prospěch členů). Samozřejmě, že hlídají ceny, pohybují se přece v okrajovém, nijak zvlášť bohatém kraji. Ale nabízejí za ně výjimečnou kvalitu, aspoň pokud to srovnáme s tím, co běžně nakupujeme jinde.

Z místních zdrojů mají pečivo, máslo, mléko, med, mouku, lahůdky, vejce, zeleninu. Téměř všechno z tohoto sortimentu je výhradně z jejich regionu. „Nejsme skanzen,“ poznamenává současně Hlavsa, „dá se tu koupit i kola. Nebo pomeranče. Ale to základní je výhradně odsud.“

Jsme tu doma

Marketingová podpora je nutná. Nosné heslo zní: Jsme tu doma.

Konzum odebírá zboží od 78 zpracovatelů, 30 pěstitelů, 20 chovatelů. „Naštěstí v tom regionu jsou, nikdy jsme je nezničili, protože jsme zásadně odmítali výhradní smlouvy s velkopekárnami…“ Není to zadarmo. „Když prodáte milion rohlíků měsíčně, které dostáváte o 30 halířů dráž, oželíte ročně 3 miliony korun, abyste ty malé pekárny udrželi,“ vypočítává věcně ředitel orlického Konzumu.

Konzum je tak vlastně velkým „regionálním tržištěm“. Pouští tam jen místní regionální výrobce. „Je to deštník, pod který na ně neprší: umožňujeme vstup všem regionálním výrobcům, kteří mají zájem, s minimem bariér. Jinak by je ti velcí v krátkém čase zničili, a co to udělá dlouhodobě, to by je nezajímalo. Nevytváříme lokální monopoly.“

Vstup bez bariér znamená, že regionální dodavatelé mohou v síti Konzumu prodávat bez listovacích, regálových, letákových a dalších poplatků. „U globálních dodavatelů je to jinak, tam se chováme jako ostatní,“ upřesňuje Hlavsa.

V kraji žijí pracovití lidé s niterným vztahem k přírodě, což pomáhá prosazování dalších etických principů. V Konzumu přestali prodávat vejce z klecových chovů (a získali mezinárodní cenu Good Egg Aword 2013 od „soucitných“ zemědělců Compassion in World Farming). Je tam samozřejmě rozdíl ceny, protože takové vajíčko je při nákupu o desetník až padesátník dražší. Konzum se snaží nepřenášet tyto rozdíly příliš do prodejní ceny.

„Rohlík není za 1,50 Kč, jako v některých řetězcích, ale stojí 2,60 Kč, což je cena slušná. Jenže my neprodáváme rohlík, který prodávají oni. Je to jiná cena, ale také v jiné kvalitě. Mléko a máslo jsou komodity, musíme se držet – ale to naše je lepší, z místních mlékáren. Přesto, letí to nahoru. Na vánoce bude máslo drahé, a nebude,“ děsí se Hlavsa. Přesto: „Naše lokální české máslo je levnější než Jihočeské, ale dražší než ze strategických zásob západních armád, které se vyřazuje prostřednictvím našeho trhu…“

Prodejny Konzumu začaly zavádět Farmářské dny – lidé si mohou objednat zeleninovou bedýnku, farmářské maso.

Vytrvale přežívají prodejny i v malých obcích, přestože podle Hlavsy pod 500 obyvatel nelze takovou prodejnu provozovat ekonomicky. Mají 30 malých prodejen, které dotují 3 miliony ročně. Snižují náklady, jak se dá. Jsou připraveni zavést překlenovací prodejnu tam, kde další hokynář padl. Požádají obec o nejlepší pozemek, jinde to nemá smysl, ale jen si ho propůjčí a posadí na něj jednoduchou modulární stavbu. Vlastně krabici, která se dá zase odvézt, až v obci vznikne něco vlastního. „Žijí tam naši členové,“ vysvětluje Hlavsa, proč se do takových ztrátových akcí pouští.

Po oznámení České pošty, že opouští venkov, se Konzum začal zajímat o poštovní služby. Už zavedl šest vlastních pošt včetně bankovních služeb Poštovní spořitelny, další tři buduje a desítky dalších připravuje. Vstupuje také na trh vyhrazených léčivých přípravků, rozšiřuje sortiment o „obecní lékárny“. Asi 150 prodejen tak nabízí panadol, paralen, všechno to, pro co člověk v horečkách těžko zajede do města.

Na řadě jsou nízkonákladové čerpací stanice. První už běží a členové nakupují benzín a naftu za nejnižší cenu v republice. „Chceme nabourat kartel v zemi. Není to ziskové, jen na hranici nuly. Umožňuje to nová technologie - jednoduchá, malá, automatická, bezobslužná.“

Členové to potřebují? Jdeme do toho! Hobby Market vznikl v Ústí nad Orlicí hlavně proto, že v regionu nic takového není. Je ztrátový.

Kreativní projekty jako COOP Energy nebo COOP Mobil jsou pokusy o společný postup družstev s velkými společnostmi. Skupina COOP má v republice 3000 prodejen, a tak je v jiné situaci, než když podmínky o poskytování energetických nebo spojovacích služeb vyjednává individuální zákazník.

„Děláme to pro komunitu našich členů, pro sebe,“ vysvětluje Hlavsa a popisuje, jak pomáhají místním neziskovkám a spolkům nebo financují vzdělávací akce pro veřejnost. „Možná je to jedna z alternativ ekonomiky budoucnosti.“

Publikováno se souhlasem vydavatele.