Statistiky konečně ukázaly, co koronavirus dovede. Průmyslová výroba v dubnu v ČR meziročně reálně klesla o 33,7 procenta a hodnota nových zakázek dokonce o 42 procent. Největší vliv měl propad automobilové výroby na pouhou pětinu loňské úrovně. Zhruba stejně (o 77 procent) se propadla i hodnota nových zakázek. K tomu je třeba přičíst také pokles exportu, jehož důsledkem je schodek 27 miliard korun, takže obchodní bilance je o 43 miliard horší než loni v dubnu. (ZDE)

Německu je na tom trochu líp, když průmyslová výroba spadla jen o 18 procent (ale i to je historický rekord). Také nové zakázky průmyslu tam mají „jen“ o 25,8 procenta nižší než před rokem. Nicméně kumulativní pokles německé průmyslové produkce od začátku roku do dubna už dosáhl 25 procent, a to je víc než za finanční krize roku 2008. Vedle závodů v produkci se proto rozbíhají i závody v opatřeních pro záchranu ekonomiky. V tom si nevedeme špatně, ale jen pro tuto chvíli. Hůř to vypadá ve výhledu delšího období.

Němci dávají do záchrany ekonomiky obrovské peníze, velkou část způsobem, který dává přednost snížení výdajů, takže se to nemusí rozesílat na účty a na adresy. Od července do konce roku bude platit snížená sazba DPH z 19 na 16 procent, dolní sazba pak klesne ze 7 na 5 procent. Ještě důležitější věcí je to, že Němci krizi přijali jako transformační, takže do ní zakomponovali jak zelenou orientaci, tak zejména elektromobilitu. Jedním z prvků je zdvojnásobení dotace na elektrická auta s cenovým stropem, do kterého se nevejde Tesla. Jedná se tedy o podporu německé výroby. Velké peníze jdou také do sítě nabíječek a další infrastruktury.

Čísla o dubnovém propadu českého průmyslu jsou drastická, ale zároveň je musíme vnímat jako jasnou volbu české vlády, která dala přednost životům a zdraví občanů před okamžitým hospodářským efektem. Tuto roli zvládla slušně, kéž by se nám vždy a ve všem dařilo tak jako v souboji s koronavirem. Je to však obor, ve kterém máme ulehčenou situaci v tom smyslu, že když zavřeme hranic, pak už to záleží jen na nás. To v globalizované ekonomice neplatí, tam jsme závislí na druhých, kteří to od nás kupují. A pokud se teď budoucnosti někdo bojí, bojí se správně.

Dokonce i Američany vyděsilo potenciální zpomalení globální ekonomiky. Ukázal to průzkum veřejného mínění listu Financial Times ve spolupráci Peterson Foundation (věhlasným americkým pracovištěm ekonomického výzkumu). V loňském roce tato obava nepatřila mezi dominanty, těmi byly zdravotnické náklady a spory s hlavními obchodními partnery. Situace se razantně změnila v březnu, kdy pandemie řádila hlavně v Číně a Evropě a z globalizace začaly vypadávat zpřetrhané dodavatelské řetězce.