Co udělá s Evropskou unií hrozba britského vystoupení z řad členů (Brexit)? Oslabí ji? Nebo se uplatní pravidlo, že co nás nezabije, to nás posílí? Odpověď se hledá těžko. Vlastně ani nevíme, co Británie přesně chce. Ještě důležitější však může být to, co chtějí ti druzí – a dávno vlivnější než Británie.
Seznam britských výčitek Evropské unii je pestrý, ale míří popravdě hlavně domů. Vychází z potřeb vnitropolitického boje konzervativců britského premiéra Davida Camerona postavit protiváhu k eurofobní UK Independent Party (UKIP). Ta sice získala ve volbách jediné křeslo, a neuspěl dokonce ani vůdce strany Nigel Farage, ale v parlamentních volbách se počítá jen vítězství v konkrétním volebním obvodě, nikoliv počet hlasů. Zato v referendu je to jinak, a tak by jím mohly preference UKIP na úrovni 15 procent zatočit. Cameron chce koláč sníst i uchovat, chce uspokojit veřejnost slíbeným referendem, a chce taky zůstat v EU. Jeho agenda je možná širší, ale musí brát na požadavky UKIP zřetel.
Co chce UKIP:
· Snížit finanční příspěvek do společného rozpočtu (dnes je to prý přes 55 milionů liber denně).
· Vrátit se ke globální orientaci a tam hledat nová pracovní místa.
· Uzavřít hranice před nežádoucími imigranty.
· Obnovit právo Britů na tvorbu zákonů podle vlastní úvahy.
· Vypovědět evropská nařízení a regulace, které dusí malé podnikatele.
Z toho je zřejmé, že jde o směsku, sahající od běžných národních strategií, které referendum nepotřebují (hledejme nové partnery v Asii), až po vypovězení poslušnosti, s jakou kdysi Anglie Jindřicha VIII. odvrhla papeže a nahradila jej králem. Cameron cítí, že to musí zkusit, a když se to nepovede, bude to muset aspoň předstírat.
Mezi svými kolegy na summitech EU však musí zůstat co nejdéle věrohodný. Zpočátku se mu za zády posmívali, ale pomohlo mu drtivé vítězství ve volbách. Nebo je v tom ještě něco jiného?
Gideon Rachman soudí, že to podstatné bylo zatím v debatě zamlčeno.
http://www.ft.com/intl/cms/s/0/9ddd50bc-00b8-11e5-a908-00144feabdc0.html#axzz3bn09L1f3
Tvrzení, že evropská pravidla Británii omezují vůči globálním partnerům, je třeba porovnat s faktem, že Německo vyváží do Číny pětkrát tolik, co Británie, a je přitom omezeno i členstvím v eurozóně. Není to tedy otázka evropských omezení, která stojí v cestě globálnímu vlivu Británie. Teď řeší spíš jak si zachovat vliv v EU, a přitom zůstat mimo eurozónu.
A tady se možná dostáváme na velmistrovskou šachovnici. Překvapivé prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové, že lze uvažovat i o změnách evropských smluv, otevírá novou hru. Britský kůň svými eratickými skoky rozhýbal zabetonovanou obranu a otevřel cestu k zásadním změnám základů EU. Toho se zatím každý bál, protože kdokoliv to navrhne, tomu doma euroskeptická opozice rozdmýchá peklo.
Teď však svitla šance, navrhují to Britové - a musí se na to reagovat. A při té příležitosti lze rozšířit agendu. Možná proto Merkelová povzbudila Camerona, aby svou svatou válku nevzdával. Je lepší, když se bude pozornost co nejdéle soustřeďovat právě na něho.
Také Wolfgang Münchau upozorňuje, že cíle jsou dva.
http://www.ft.com/intl/cms/s/0/f26494d2-0618-11e5-89c1-00144feabdc0.html#axzz3bn09L1f3
Úprava postavení Británii v Unii je jen jedním z nich. Když už by se sahalo na evropské smlouvy, řešila by se i další integrace eurozóny, která potřebuje vlastní daňové zdroje pro banky, než spadnou do další krize.
Současná Bankovní unie má pouze společný bankovní dohled a společná pravidla pro ozdravování bank, které však zůstávají v jurisdikci národních států. Tím vzniká konflikt mezi požadavky na záchranu ze společných peněz a jejich užitím za plotem národních zájmů.
Münchau je přesvědčen, že ve skutečné Bankovní unii musí fungovat společný právní rámec pro veškerou činnost bank členských zemí, dále společné daňové zdroje pro intervence v bankovnictví a konečně i společné insolvenční právo. A když už se jednou začne mluvit o společných daních, členské státy začnou požadovat i zásahy v dalších oblastech, například vznik společného fondu pro řešení nezaměstnanosti.
Nabízí se následující představa: Eurozóna může mít víc společného – a samotná EU 28, které v tomto procesu nastavuje laťku Británie, může vztahy naopak rozvolnit. Čeká nás jasný nástup dvourychlostní Evropy, kdy eurozóna přeřadí nahoru a zbytek Unie bude smýkán britskou zpátečkou?
Sny Británie o návratu do role globální velmoci jsou opravdu jen sny. Zatímco eurozóna bude federalizací posilovat, aby nebyla největší na světě jen statisticky, ale i fakticky, Spojené království se bude rozdírat zápasem o vnitřní federalizaci, kterou spustil boj Skotů za nezávislost.
Starosti Britů na britské hlavy. Skutečné souboje o Evropskou unii se ponesou po jiné linii. Tím, že umožňuje současně evropské i národní občanství (máme přímé volby jak do Evropského, tak do národního parlamentu), sama trpí nevyvážeností mocenských vztahů mezi jednotlivými institucemi. Evropská komise tvoří závazná nařízení (společný základ legislativy jednotlivých členských zemí) a chtěla by proto být obecně přijímána jako nejsilnější nástroj Unie. Jako silná evropská vláda se slabým parlamentem. Je to patrné na současném sporu o kvóty pro imigranty, kdy se snaží svá čísla vnutit i přes odpor národních vlád.
Já bych imigranty přijal, poskytl jim vzdělání a poslal je domů se zahraniční pomocí, na kterou by se mohly navázat podnikatelské nebo veřejné projekty s českou účastí. Ale o imigranty nejde, jde o poměr moci Bruselu na jedné straně a na straně druhé národních vlád a ministrů v různých radách. Nechtějí se vnímat jako orgány poradní, jsou to přece oni, kdo mají poslední slovo.
Dnešní silný Brusel federalizaci neumožňuje, posílilo by to jeho autoritářské sklony. Evropský parlament tvoří účinnou protiváhu jen při vyjednávání rozpočtu EU, ale ten činí pouhé jedno procento unijního HDP, takže nestojí za řeč.
Federalizace se proto bude odehrávat v paralelních strukturách eurozóny. Mají své summity, svůj řídící štáb, své instituce, jako je Evropská centrální banka a počátky Bankovní unie. Británie tomu může pomoci reálnou hrozbou, že své hazardní vyjednávání nezvládne a voliči pak zmaří představu o pozitivním výsledku referenda. Mohou reagovat i na něco úplně jiného, třeba na zhoršení hospodářské situace po dvou letech vysokého rizika, které odrazuje investice. Kdyby to vyústilo v Brexit, máme na krku další dva nejisté roky, a to by v tom byl čert, aby to nespustilo další evropskou krizi.
Ústupky Británii proto možná budu větší než by se zpočátku zdálo. Při společném vyjednávání si nepochybně přisolí i eurofobové z dalších zemí. Výsledkem bude vybydlená E 28, od které se s úlevou odpoutá eurozóna jako nástupnický subjekt snů o evropské integraci.
České debaty o euru by měly více zaostřit na Německo a Francii než na Británii a Řecko. Nerozhodujeme o obrázku na platidle, rozhodujeme, jestli se necháme vyhodit z vlaku.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
