Česká ekonomika se zadýchává, růstové tempo ve čtvrtém čtvrtletí už dosahovalo meziročně jen 1,8 procenta a brzdí je export. Není to tak strašná zpráva, žádné stromy nerostou do nebe a měli bychom se začít seriózně připravovat na ekonomiku ustáleného stavu, tedy produkci toho, co stačí, a taky na obnovu ekonomické suverenity tam, kde to jde. Ale kdo si potřebuje zvedat náladu lepšími čísly o HDP, může se podívat na průměr růstu za celý rok 2019, který díky rychlejšímu startu stále dosahoval 2,4 procenta.

Důležitější jsou důvody, proč zpomalujeme. Vázne exportní poptávka, ve 4. čtvrtletí poklesla meziročně natolik, že to srazilo HDP o 1,9 procentního bodu. Postihuje to nejlepší část hmotné ekonomiky, vývoz elektrických a optických přístrojů a strojů a zařízení. Naštěstí nemáme jen export. Zachraňuje to růst spotřebních výdajů domácností (smázl 1,3 procentního bodu tohoto deficitu), rázněji nastoupily investiční výdaje (dalších plus 0,7 procentního bodu) a vládní spotřeba (plus 0,4 procentního bodu z růstu HDP).

Za hlubší zamyšlení stojí několik jevů, které vyčteme z nejnovějších statistik ČSÚ o hospodářských výsledcích loňského roku: