Američané začínají být ve svém agresívním postoji vůči Rusku stále více izolovaní. I když beznadějné to není, Praha za nimi stojí (ač zdaleka ne celá). Zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron jednal v pondělí večer pět hodin s ruským prezidentem Vladimírem Putinem o evropské bezpečnosti a padly návrhy, o kterých se snad dá jednat, německý kancléř Olaf Scholz ve Washingtonu odolával tlaku amerického prezidenta Joe Bidena, aby už se konečně vyjádřil, jak to těm Rusům nandá.

https://www.nytimes.com/live/2022/02/07/world/russia-ukraine-news

Podle Bidena je to však jasné. Kdyby Rusko „vtrhlo na Ukrajinu“, tak to prostě s plynovodem Nord Stream 2 „skončíme“. Jak to Američané udělají? „Slibuji vám, že budeme schopni to udělat,“ prohlásil Biden, jako kdyby do toho Němcům nic nebylo. „Jsme absolutně jednotni,“ informoval ještě za kancléře Scholze, když se ani v Bílém domě neměl k jasnému sdělení, jaké sankce by Německo přijalo. Rozvášněná americká politická scéna, kde se Demokraté předhánějí s Republikány, kdo bude na Rusa vlastenecky tvrdší, zatím pozoruje Němce s podezřením, protože nechtějí dodat na Ukrajinu zbraně a dokonce bránily britským přeletům s takovým nákladem.

Ani v Moskvě to z tohoto úhlu pohledu nevypadalo moc jednoznačně. Ruský prezident Putin znovu neřekl, že udeří na Ukrajinu, což americká média včetně New York Times interpretují podle nejlepší novinářské tradice, že se prostě ještě nerozhodl. Debata měla podle všeho dvě témata. Jedno je širší okruh otázek evropské bezpečnosti, kde Rusko odmítá představu USA a NATO, že její podstata spočívá v tom, že Moskva je na dostřel. Druhým bylo naplnění dohody o řešení ukrajinské krize, která byla dohodnuta už roku 2015 v podobě Minských dohod 2.

Ve věci „bezpečnosti na dotřel“ se v této souvislosti stále častěji připomíná Kubánská krize z roku 1962, kdy Sovětský svaz zkusil vyrovnat jednoznačnou americkou převahu ve všech zbraních jaderné triády tím, že vystavil Washington riziku aspoň toho, čím tenkrát disponoval. Kdyby něco začlo, pak by byl z kubánského území by byl na dostřel Washington i raketami středního doletu, jiných spolehlivých a dostatečně přesných tenkrát prý v Rusku moc nebylo. Dnes se historici přou o to, zda to bylo s tím střílením myšleno vážně. Doopravdy prý nikdo nikam střílet nechtěl, obě strany věděly, co hrozí. Problém byl jen v tom, jak z toho vycouvat bez ztráty tváře. A něco podobného se z toho může vyklubat i dnes.