Čerstvá statistická data z ekonomiky potvrzují, že motor je nahozen. Doslova. Nejdynamičtějším odvětvím je automobilový průmysl a roztáčí kola zejména zahraničního obchodu. Březnový vývoz z ČR vzrostl o mocných 17 procent a celý přírůstek činí prakticky jenom auta. Polovinu tohoto čísla však přinesla loňská depreciace koruny, v přepočtu na eura je vývoz větší jen o necelých deset procent. Domácí, korunové příjmy z vývozu jsou tedy vyšší, ale když tyto tržby přesuneme do druhé kapsy a zaplatíme zahraničním vlastníkům škodovky a dalších automobilek jejich dividendu, statistické křivky dostanou klidnější průběh.

Také celková čísla o průmyslové produkci, včetně domácího užití, ukazují velký podíl aut, tvoří polovinu meziročního přírůstku o 8,7 procenta. V zemi se přirozeně nevyrábějí jen auta, proto skok automobilové produkce musel být opravdu mocný a dosáhl 26,3 procenta ve srovnání s loňským březnem. A že žene se to dál, jak ukazuje přírůstek zakázek dokonce o 33,7 procenta.

Co překvapuje, je docela vyrovnaný podíl hodnoty domácích zakázek (růst o 14,1 procenta) a těch ze zahraničí (růst o 17,9 procenta). To je nový jev. Jako bychom se odpoutávali od dramatického rozdílu v tržbách, které ve vývozu vyletěly v běžných cenách meziročně o 19,8 procenta (i s vlivem slabší koruny, jak jsme si vysvětlili), zatímco domácí tržby jen o 3,5 procenta.

Zdálo by se, že se nadechlo i stavebnictví, v březnu zaznamenalo meziroční přírůstek o 12,8 procenta. Když se však podíváme na vývoj zakázek, je jasné, že ve hře bylo hlavně teplé jaro, protože výhled naznačuje prudký pokles stavebních povolení (o 8,8 procenta méně než loni). Srovnání s vrcholem konjunktury je stále zdrcující, letošní stavební produkce je o třetinu nižší než za stejné období roku 2008.

Maloobchodní tržby předvídatelně klesaly, kapsy nám vysály loňské honičky za zbytkem levných zásob, než zapůsobí zdražení dovozu, a výprodeje na začátku roku. V březnu proto byly o 0,4 procenta nižší než v únoru (po očištění o sezónní vlivy a inflaci). Meziročně však stouply o 5,2 procenta (čili loni jsme na tom byli hůř). Kamenné obchody jsou pod stále silnějším tlakem prodejů po internetu, kde je meziroční růst o 18,2 procenta.

Přebytek zahraničního obchodu vzrostl o 9 miliard korun za vyšší vývoz aut na výsledných 24 miliard korun. Z hlediska běžných hospodářských hodnocení je to dobře, máme odbyt, tržby, radost. Z hlediska ekonomických rovnováh to však začíná být na pováženou. Velké obchodní přebytky ukazují na přílišnou závislost na zahraniční poptávce. Zdaleka sice nejsme tam, kde Čína či Německo, které už zahájily strategie ke zmírnění této nerovnováhy, ale u nás problém vyhrocuje fakt, že jsme závislí na jediném – byť dobrém – produktu.

Zkusme si představit náklady, které by český průmysl musel podstoupit, pokud by se poptávka po tomto produktu radikálně změnila – třeba v důsledku nedostatku ropy po případném konfliktu s Ruskem. První by reagovaly země, ve kterých fungují elektrické vlaky – shodou okolností naši významní zákazníci.

Stejně tak se může zásadně změnit samotný produkt, jak už jsme psali ve zprávě o signálech zrychlené poptávky po elektromobilech.

Čína i Německo usilují o větší vyrovnanost svých obchodních a platebních bilancí zvyšováním podílu domácích investic (zejména do energetiky a dopravy) a domácí spotřeby. Investice přitom míří vstříc novým potřebám, nikoliv těm překonaným starým. Tady musí předsudky stranou, nikde jinde se nelze víc zmýlit.