Texas, který prožil týden sněhové bouře a prudkého mrazu s dlouhými výpadky dodávek elektřiny, se zatím začíná vzpamatovávat jen z toho druhého. V pátek už mělo mít zhasnuto jen zlomek z maximálních tří milionů obyvatel. Jenže teď zase chybí voda a potraviny. V centru pozornosti je Texaská rada pro spolehlivé dodávky elektřiny ERCOT, která má pod kontrolou 90 procent texaské sítě. Dříve si libovala, že síť je vlastní a k tomu hodně izolovaná od ostatních, ale teď by potřebovala pomoc alespoň v té trošce, kterou umožňuje spojení s Mexikem a východním pobřežím USA. Jenže tam na tom byli podobně a nebylo moc co nabídnout.

Elektrárny možná selhaly, ale píáristy má texaská rada dobré. A tak se vytasila s myšlenkou, že to, co vypadalo jako katastrofa, byl ve skutečnosti hrdinský čin, jak tento nepoddajný stát zachránit. Jen díky jí nebylo hůř. Ano, vypínala proud, ale jenom proto, aby se to nezhroutilo úplně na dlouhé měsíce. Kdo za to může? Kdo jiný než obnovitelné zdroje, tedy slunečníky a větrníky. Chyběly prý „vteřiny nebo minuty“ do naprostého zhroucení. (ZDE)

Řešením bylo postupné vypínání jednotlivých větví sítě, ovšem nikoliv na hodiny, jak se ohlašovalo, ale na řadu dní. Když se pak začaly dodávky elektřiny obnovovat, byla uměle udržována cena ve výši 9 tisíc dolarů za megawatthodinu, aby nikdo neváhal a dodal maximum, i kdyby se měl přetrhnout. Na straně spotřebitelů pochopitelně vznikly smíšené pocity (podle starého vtipu – jako když se tchýně zabije v novém autě). Hřejivý pocit z obživlého elektrického radiátoru, řekněme s příkonem dva kilowatty, provázelo mrazení, že elektrický účet naskočí o několik tisíc korun (v přepočtu) za jediný den.

Skutečná příčina výpadku elektřiny byla v tom, že dokonce ani jaderné elektrárny neměly zazimované trubky s vodou, takže když jim to tam 15. února začalo praskat (doufejme jen v umyvárně, jinde to snad stačili vypustit), nastal pokles i tam. Na grafu dodávek energie, které sleduje US Energy Information System a publikovaly New York Times, vidíme, že větrné elektrárny kolísaly, ale ne víc než jindy. Ze slunce toho bylo v největší krizi dokonce o trochu víc, ale jedná se o prťky, nepatrný zlomek zimní elektřiny. Klíčovou roli měly sehrát plynové elektrárny. Jejich zamrznutí, podobně jako u méně významného uhlí a jádra, znamenal výpadek čtvrtiny kapacity. A protože spotřeba nezateplených domů prudce narůstala, a dokonce překročila spotřebu nejžhavějšího léta, síť musela padnout. (ZDE)