Ujasnilo se, jak je to se 44 tisíci podnikových bytů OKD, které měly být podle privatizační smlouvy z roku 2004 nabídnuty za netržní cenu nájemníkům. Podmínky této smlouvy před časem vysvětlil místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek na stranickém webu:
„Pan Bakala obdržel byty za symbolickou cenu 40 tisíc korun za byt, což dohromady činilo asi 1,75 mld. Tato cena byla doprovázena podmínkami, ve kterých bylo řečeno, že se během pěti let nesmí změnit vlastník, veškeré prostředky z nájmu se musí vrátit zpět do údržby a v případě prodeje musí být předkupní právo garantováno nájemníkům a to za tu cenu, za kterou pan Bakala byty dostal.
V této privatizační smlouvě je důležité ustanovení, ve kterém se říká, že pokud by došlo k inkasování veřejné podpory, tzn. kdyby někdo nedodržel tyto podmínky, tak stát může od smlouvy odstoupit.“
Byty nájemníkům nabídnuty nebyly a ani být nemohly, protože byly zastaveny jako záruka za dluhopisy ve výši deseti miliard korun, které byly prodány na jaře letošního roku.
K tomu, aby se s nimi mohlo volně nakládat, by tedy bylo nutné nejprve tuto půjčku splatit. Tento fakt zároveň vnáší jasno do toho, proč všechna jednání s Bakalovou NWR o bytech OKD, které probíhaly zejména v loňském roce, k ničemu nevedla. NWR prostě počítalo s tím, že tyto byty použije jako zástavu.
Premiér v demisi Jiří Rusnok to považuje za porušení privatizační smlouvy a podporuje návrh prezidenta Miloše Zemana, aby byly tyto byty předány Moravskoslezskému kraji, který by pak použil výnos z nájmů (asi 1,6 miliardy korun ročně) na financování toho, že důl se nezavře za rok, ale dejme tomu za dva roky.
Hodně komentátorů se tomuto návrhu posmívalo, ale není úplně od věci. Může se přece opírat o ustanovení privatizační smlouvy, že pokud investor nedodrží podmínky, stát může od smlouvy ustoupit. A investor podmínky nedodržel, proměnil tyto byty od státu ve veřejnou podporu svého podnikání. Nejde tedy o to, že někdo prostě využil mezery ve smlouvě bez konkrétního termínu, kdy má byty nabídnout. Kdyby se NWR nepodařilo splatit dluhopisy, za které ručí byty OKD, tak NWR o byty přijde. Kdo o ně přijde? Přijdou o ně nájemníci, kterým byly určeny. Současná situace tedy spočívá v tom, že byl zcizen majetek, o kterém měli rozhodovat nájemníci tím, že přijmou, nebo odmítnou nabídku k odkoupení za uvedenou cenu. Pokud tím byla porušena privatizační smlouva, stát má právo od ní odstoupit. Majitelé dluhopisů by se pak museli hojit na NWR, ale na byty nedosáhnou, protože smlouva se státem byla dřív.
Smyslem úvah o využití výnosů z nájemného na prodloužení útlumu dolu není ničím jiným, než snaha koupit si čas. Čas, během kterého můžeme najít pro horníky jiné uplatnění. Ale stejně dobře můžeme vyčkat, zda se během nadcházejících dvou let nezmění cena uhlí. Nyní sráží ceny uhlí laciný břidlicový plyn, který ovládl americký trh s palivy. Otázkou je, jak dlouho vydrží těžba břidlicového plynu z nejsnáze dostupných ložisek. Jakmile se vyčerpají nejvýnosnější pole, bude tato těžba velice nákladná. Odborníci upozorňují, že na mnoha místech už k poklesu výtěžnosti dochází a ohrožuje to první vlnu spekulativních investorů do břidlicových polí.
V dole Paskov, který má být do roka zavřen, je údajně 25 milionů tun nejkvalitnějšího černého uhlí, které dnes sice spalujeme v ocelárnách, ale stejně dobře je můžeme vnímat jako surovinu pro plastikářský průmysl. Je to jeden z mála přírodních zdrojů této republiky a je chráněn horním zákonem. O dalším využití uhlí může být debata, do které nedokážu přispět, ale nepřehlížejme ani fakt, že na začátku 90. let byly stále nákladnější doly vnímány jako sociální riziko a úvahy se soustřeďovaly hlavně na to, jak útlum důlního průmyslu rozložit v čase.
Privatizace pak byla prezentována jako nejvhodnější způsob, jak se tohoto břemene zbavit, protože je převezme soukromý investor. Ten však kupoval doly z útlumového programu a smlouva ho zavazovala k tomu, aby finále útlumu vzal na sebe. Nedostal tedy doly k bezstarostnému podnikání, ve kterém rozhoduje jen maximální zhodnocení majetku, ale dostal je i s horníky, o které se musí postarat.
Minulé vlády se nezajímaly o dodržování privatizační smlouvy, přestože už samotný spor o byty byl značně medializován. Nemohou říci, že o tom nevěděly. Prostě se jim do toho nechtělo. Z nějakého důvodu. Ten možná teď zjišťuje protikorupční policie.
Horníci nejsou sami, kdo jsou překvapeni, jak se to najednou zvrtlo. Už jsme psali o tom, jak byla budoucnost ostravsko-karvinských dolů prezentována investorům ještě ve výroční zprávě NWR za rok 2011.
Výkonný předseda správní rady NWR Mike Salamon v úvodním slově akcionářům tvrdí, že „základní ukazatele regionálního uhelného průmyslu zůstávají silné“, s odkazem na rostoucí poptávku automobilek po oceli. Také energetické uhlí podle něj hraje „nadále rostoucí roli“. Podělil se proto o přesvědčení, že „budeme uspokojovat rostoucí poptávku“. Investoři, kteří vlastnili akcie NWR, tedy byli udržováni v dojmu, že jde o perspektivní, růstovou investici.
Možná, že je svět opravdu tak nepředvídatelný. Je však překvapivé, jakým tempem byly z NWR vyváděny peníze, než uvedené změny nastaly.
Poslední jednání správní rady se odehrávalo v Amsterodamu, a kdoví, kolik jejích členů v Ostravě vůbec někdy bylo. Řízení na dálku má spoustu nevýhod, kterých dokážou využívat místní manažeři. Největší zisk je v nákladech, zaslechl jsem poznámku znalého muže, který mi popisoval, jak se vydělává na předražených zakázkách kamarádům, zůstane-li manažer bez kontroly.
Něco holt bylo mistrně vyvedeno, něčím přispěli v bláhové víře investoři, něco se vyždímalo z bytů a něco se prošustrovalo v malých domů nebo úplně zbytečně. Nicméně účet by se měl odvíjet od smlouvy, obsahující podmínky, za jakých stát tento majetek převáděl do soukromých rukou. Pokud celý problém nezačíná už tou smlouvou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
