Do obnovitelných energií bylo v roce 2015 investováno 315 miliard dolarů a do zvyšování energetické efektivnosti dalších 220 miliard dolarů, dohromady tedy skoro čtvrtina z celkových energetických investic ve výši 1,8 bilionu dolarů, jak uvádí ročenka OECD World Energy Investment 2016.
Ceny ropy a plynu klesaly průměrně o 15 %, což těžaře ohrožuje. Proto také investice do těžby uhlí, ropy a plynu klesly o 10 procent a celkové energetické investice se tak propadly na nejnižší úroveň od roku 2010.
Avšak ještě rychleji klesaly náklady na elektřinu ze solárních zdrojů – za jediný rok o 19 %. Tam je to naopak výhoda, protože slunce je zadarmo a elektřině ze slunce nemá co konkurovat. Ani elektřina z větru, který je také zadarmo. Oba zdroje se naopak výhodně doplňují, neboť slunce svítí v létě a vítr fouká na podzim a v zimě. Náklady větrné energie klesly za rok jen o 3 procenta, ale také ty klesají soustavně a dlouho.
V celé energetice zuří nákladová deflace, ceny zařízení jdou dolů. Podle odhadu Mezinárodní energetické agentury tvoří deflace nákladů dvě třetiny poklesu energetických investic, jinými slovy, nebýt poklesu cen, za stejné peníze pořídíme mnohem míň. Naproti tomu ve hře byl také pokles ruského rublu a japonského jenu, takže přepočet na dolary jejich investice podceňuje.
Avšak deflace podceňuje také efekt investic do obnovitelných zdrojů. Například v přepočtu na nominální dolary (cifra z faktury za panely a instalaci) bylo roku 2015 investováno do solární energie méně než roku 2011. Ve skutečnosti jsme za dnešní peníze pořídili o 60 procent vyšší špičkový výkon.
Nejvýmluvnější je dlouhodobější pohled na pokles cen v jednotlivých oborech. Cena velké solární elektrárny klesla podle OECD od roku 2008 – to přece není zas tak dávno – na šestinu. Používání velkých baterií pro vyrovnávání výkyvů sítě je od té doby nejméně třikrát levnější. Větrná energie na souši zlevnila o třetinu. Avšak vedle toho se snížily i náklady zvyšování účinnosti. Pokud by ji symbolizovalo nasazení osvětlení prostřednictvím LED, klesly snad dvacetkrát. A jaderná energie? Tu tam nehledejte, ta jede v protisměru.
V OECD jsou přesvědčeni, že technická zlepšení a masovost použití (ekonomie množství) budou působit na pokles cen trvale, zejména u soláru, velkých baterií a svítidel na bázi ledek. Člověk se taky nejvíc naučí, když si to s nimi sám prakticky zkusí, což je klíčový efekt cenové dostupnosti technologií. U ropy a plynu jsou ceny stlačovány hlavně nadprodukcí a konkurencí. Až se tyto vlivy vyčerpají a cena se obrátí, také výrobci zařízení obnoví svoji schopnost určovat cenu a fosilní zdroje budou ještě dražší.
Co to znamená? Pochopitelně to přinese další zvýhodnění obnovitelných zdrojů s jejich nezadržitelným snižováním cen. Našim betonářům a ocelářům, kteří sní o nových Temelínech, se to nejspíš nelíbí, ale tenhle vlak už nejde zastavit.
Nejde však jen o to, co je levnější a co je dražší. Kdyby začaly nějaké hrátky se směnnou hodnotou koruny, a určitě by se našel někdo, kdo to umí, mohlo by se manipulovat s vysokou cenou dovozů. To by zvýhodnilo domácí uhlí a nejspíš dále omezilo dovozy technologií pro obnovitelné zdroje. Vlastně i jejich domácí výrobu, protože by ubylo lidí, kteří by stihli na tomto oboru vyrůst.
Určitě by se našel i státník, který poukázal na pozitiva většího využití domácích zdrojů, jako je zaměstnanost horníků, růst HDP či rozvíjení tradičního těžkého průmyslu, ve kterém máme světovou pověst už bod časů „kovárny Rakouska“.
Jenže opravdu nejde jen o ceny, ale o fakt, že se mění základní uspořádání energetiky, dopravy, výroby, služeb, které jsou vzájemně propojené. Jen si podrobněji všimněme, co se kolem nás děje. Mobilní telefon dokázal zrušit nejen pevné linky, ale také jejich internetové služby, dále noviny, knihy, zlaté stránky, fotoaparáty, magnetofony diktafony, navigace, kalkulačky, hodinky.
Internet zlikvidoval katalogové obchodní domy, vlastně podstatnou část kamenného prodeje, ale ukousl také z dopravy, když se spousta věcí dá řešit z domova nebo v nejhorším po skypu. A hlavně umožnil wikinomics, spolupráci na sdíleném obsahu. Jeho plodem je i bezpočet technických klubů, vyměňujících si softwarové plány pro lacinou malou robotiku „garážového“ průmyslu.
Co udělají elektrické automobily? Nejde jen o náhradu benzínu nebo nafty, upozorňují analytici z Bloomberg New Energy Finance ve výročním výhledu New Energy Outlook 2016. Také auta se budou digitalizovat, ale to zásadně změní i jejich použití. A jejich potřebu, pokud se prosadí sdílení autonomních aut nebo veřejná doprava na podobných principech. Zmizí nejen dnešní výrobci motorů a převodovek, ale taky spousta servisních služeb.
Vzniknou jiné, ale nemusí to být se stejnými lidmi. Výstavba nabíjecích stanic, výroba baterií, výroba domácích nabíječek, budování systémů řízení, které budou potřebovat všude rychlý internet wi-fi (optický kabel, na který jsme se teď vrhli, nestačí). Urychlováno je to tlakem na diesel, který se zřejmě nedá vyrobit podle nejpřísnějších norem. Proto Volkswagen slibuje, že za deset let bude dodávat milion elektrických aut ročně. Za deset let? Všichni velcí výrobci letos začali myslet elektricky.
Podobně to bude i v energetice. Obrazně řečeno, uhlí nelze digitalizovat. Návrat k tradici by mohl dopadnout jako léčba lehkého nachlazení litrem rumu. Choroba by vydržela víc než pacient. Marné je předstírání, že obnovitelné energie a) jsou bezvýznamné, b) představují loupež století, c) byly epizodou, kterou máme naštěstí téměř za sebou.
Také obnovitelné energie mají jako vlečku digitalizaci energetiky, která se zaměří jak na vyrovnávání nabídky pružným zapojováním rozptýlených zdrojů a skladišť elektřiny (ano, elektřina už se dá stále levněji pytlíkovat, a v Česku máme jedny z největších světových zásob lithia a patenty na baterky s ultrarychlým nabíjením), tak na přizpůsobování poptávky. Zapne se to samo, když je levně.
Svoboda obnovitelných zdrojů se sluncem zadarmo, sdílené malé robotiky s návody a projekty zadarmo, sdílení aut nebo návrat k budování obecních společenství, kdo ví, co vše se za tím vynoří. Je to zásadní změna. Nedá se tomu utéct, nedá se to zastavit. Lze jít jen dobrovolně na porážku.
To by bylo novinářsky vděčné – mám na mysli sledovat, jak lidé s vidlema v ruce honí po ulicích politiky, kteří taktak stačili vyskákat z oken, často jen v podvgiílíkačkách…
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
