Podíl jaderné energetiky klesá, podíl obnovitelných zdrojů roste. Nakouknutí do zprávy Worldwatch Institute o jaderné energetice ve světě po Fukshimě (Nuclear Power in a Post-Fukushima World na http://download.www.arte.tv/permanent/u1/tchernobyl/report2011.pdf) ukazuje, že obnovitelné zdroje začínají vyhrávat nejenom změněným vnímáním bezpečnosti, ale i ekonomickými parametry. Inovace a masová produkce, nikoliv gigantické jednotky, činí obnovitelné konkurenty jaderné energetiky levnějšími, píše uvedená zpráva. Cena větrných turbín klesla od roku 2007 o pětinu, takže instalovaný výkon jaderných elektráren už je dvakrát nebo třikrát dražší. Kdo si koupil standardní fotovoltaický panel roku 2009, zaplatil za špičkový výkon jednoho wattu 4,20 dolaru. Dneska to má za 1,70 dolaru, na konci letošního roku už to má být jen za 1,35 dolaru a v půli příštího roku jen za dolar.
Každá nová elektrárna je dražší, to je opačný proces než u jiné technologie. Klesá rating emitentů, kteří jsou angažováni v jaderné energetice. Každý velký projekt bude mít devastující vliv na rating dlužníka.
Dokonce i v nejjadernější zemi světa, ve Francii si myslí jen 14 procent dotázaných, že jaderná energetika je dlouhodobě udržitelné řešení. Podobný vývoj je i jinde. Proto začínají politické strany váhat, zda to ponechat ve svých programech.
Kdo má rád úvahy v zákulisí, ať se podívá na todaysdfense.com. Tam se píše, že „příští velkou věcí" - oním svatým grálem investorů - bude „off-grid" a „micro-grid", tedy ostrovní a regionální řešení, malé zdroje ve správné kombinaci a s inteligentním propojením.
To jsou největší pecky, které jsem si v počítači značil tučně, když jsem se snažil zachytit debatu špičkových expertů. Byla poučná hlavně proto, že ve sněmovně končí projednávání zákona, který formálně nabízí nástroje na podporu obnovitelných zdrojů. Název je však zavádějící, fakticky bude sloužit k jejich potlačování, dožití a vyloučení z energetiky, neboť je považuje za nehodu, jejíž důsledky musí napravit. Uvolněný prostor obsadí nové jaderné elektrárny, které chce stavět ČEZ. Hrne se do nesmírně složitého projektu, a přitom si neumí poradit ani s důslednou modernizací uhelných elektráren podle evropského standardu, tedy pro nadkritický režim. Zatímco svět se mění, v Česku má být zabetonována situace na 80 let dopředu, tedy na dobu, než půjdou Nečasovi vnuci do důchodu.
Přijeli špičkoví experti
Zprávy z Německa přinesla Charlotte Loreck z berlínského Institutu aplikované ekologie Öko-Institut. Informovala o bezprostředních opatřeních a cenových vlivech, které popisuje i ve zprávě na adrese http://www.oeko.de/oekodoc/1141/2011-023-en.pdf.
Další účastník expertního panelu, profesor Stephen Thomas, který přednáší problematiku energetických koncepcí na University of Greenwich,. už před Fukušimou varoval, že žádná nová jaderná elektrárna bez státních subvencí a garancí není financovatelná. Spolu s Myclem Schneiderem napsali zprávu o jaderné ekonomice pro Worldwatch Institute.
Mycle Schneider je dlouholetým vedoucím autorského týmu The World Nuclear Industry Status Reports, zprávy o aktuálním stavu jaderného průmyslu, zejména jeho bezpečnostních a ekonomických stránek. Za svou práci v oblasti výzkumu jaderného paliva získal ocenění Right Livelihood Award (1997), známou jako alternativní Nobelovu cenu.
Petr Otčenášek, konzultant v oblasti JE, který v minulosti pracoval pro British Nuclear Energy, analyzoval problémy jaderné etiky. Připomeňme, že podkladem rozhodnutí o odchodu od jádra v Německu byla zpráva zvláštní vládní etické komise.
Jako obhájce jaderné energetiky na konferenci byl vnímán děkan strojní fakulty ČVUT František Hrdlička, ale snažil se být objektivní. Upozornil na důsledky toho, že se dlouho nic nového nestavělo a úměrně tomu poklesly počty použitelných specialistů.
Českou stranu problému probírali také bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík a Martin Sedlák ze sdružení Calla.
Shcneider: Devastující rating
Mycle Schneider připomněl, že největší vlna otvírání nových jaderných elektráren probíhala v 80.letech s maximem 1985 - 86, kdy bylo ročně zahajováno přes 30 jaderných bloků. Pak začaly převládat případy uzavírání nejstarších zařízení. Nejvíc uzavřených bylo letos - 19. Od roku 1989 je prakticky nehybný počet fungujících reaktorů, nyní 427 s kapacitou 359 GW. Světově produkují 2,630 TWh elektřiny , nejvíc USA, Francie a Japonsko. Celosvětově je to 5,5 primární elektrické energie, ale z toho 3,5 procenta spolykají přenosy a dalších ztráty.
Přibývá reaktorů, kterým bude 40 let, tedy blíží se konci životnosti. Po roce 2005 jsme zaznamenali přírůstek reaktorů ve výstavbě, ale je to zlomek toho, co bývalo v 70. a 80. letech. Obrat „ve výstavbě" je ošidný, protože zahrnuje i přípravné práce a povolovací řízení, takže může skončit bez povolení nebo tím, že si to investor rozmyslel.
V tuto chvíli mají největší plány Čína, Indie, Rusko a Jižní Korea. Je tu však zásadní problém, každá nová elektrárna je dražší. To je opačný proces než u jiné technologie. Platí to i pro Francii, která dokázala nejlépe standardizovat výstavbu. Zdražuje se i v průběhu výstavby - odhadované náklady finské Olkiluoto, která měla být dávno hotova, nejnověji vzrostly na trojnásobek původní ceny a zdržení přesáhne 4 roky, protože podle nejnovějšího oznámení nebude spuštěna dříve než roku 2014. Francouzská Areva začala nabízet stálé ceny elektřiny, ale je jasné, že to zvýší její ztráty. Klesá rating emitentů, kteří jsou angažováni v jaderné energetice. „Každý velký projekt bude mít devastující vliv na rating dlužníka."
Jádro dolů, vítr nahoru
Největší čerstvé přírůstky výroby elektřiny byly z plynu, větru, fotovoltaiky. Podíl JE klesá, ještě rychleji klesá podíl uhlí a nafty. Investice do nových čistých energetických investic byly rychlejší i v krizi, přitom Čína loni instalovala víc kapacit obnovitelných zdrojů než zbytek světa.
V Japonsku po havárii Fukušimy byly zastaveny tři reaktory jižně od Tokia, jeden z nich byl nový z roku 2005, a byly zastaveny všechny nové projekty. V současné době je zastaveno 43 z 54 reaktorů. Problém s nižšími dodávkami elektřiny se podařilo vyřešit výraznými úsporami.
Čína zareagovala na Fukušimu tím, že opustila vlastní jadernou technologii, odvozenou ze zahraniční (CPR1000), přestože počítala s opakovanou výrobou desítek bloků. V roce 2010 měla dvakrát vyšší přírůstek větrné elektřiny než jaderné. Podnikla obrovské investice do obnovitelných zdrojů a do 10 let je chce ještě zpětinásobit. Nicméně s velkými přírůstky JE počítají také.
Ve Spojených státech byl zastaven první chystaný projekt po dlouhých letech. Alternativní zdroje dostávají obrovskou podporu. Server todaysdfense.com hlásá, že off-grid a micro-grid bude „next big thing".
Dokonce i ve Francii je veřejnost ve prospěch odchodu od jádra, jak ukazují výsledky průzkumu veřejného mínění. Jen 14 procent dotázaných si myslí, že JE je dlouhodobě udržitelné řešení. Podobný vývoj i jinde. Ve Švýcarsku zastavilo výstavbu JE zářijové referendum. Většinovou podporu má JE jen v Polsku. Proto začínají politické strany váhat, zda to ponechat ve svých programech. Je to drahé, staví se to pomalu a se zdrženími, narůstají obavy z dalšího růstu nákladů.
Proč ten spěch?
V diskusi po tomto tematickém bloku zaznělo varování, že nelze mluvit jen o ustalované kapacitě, ale je třeba posuzovat až dodávku elektřiny, protože slabinou obnovitelných zdrojů (slunečníků a větrníků) jsou velké výkyvy výkonu.
Schneider v odpovědi uvedl, že JE má zhruba 4 x větší produkci než stejný instalovaný výkon ve větru. Ale přírůstky kapacity větru jsou tak velké, že letos Čína vyrobila víc elektřiny z větru než z jaderných elektráren. Grid parity fotovoltaiky, pokles nákladů na úroveň průměrné ceny na trhu bude v Německu kolem roku 2015. Vůbec nejlepší investicí však zůstává zvyšování energetické účinnosti, které je řádově levnější než výstavba kapacity fotovoltaiky.
V další otázce byla vyslovena úvaha, že český spěch s dostavbou Temelína může být veden snahou dosáhnout dobré ceny při výpadku trhu. To je však podle Schneidera iluze. Nikdo nestaví, protože peníze jsou drahé, banky se bojí na jadernou energetiku půjčovat, úvěry budou příliš nákladné. Jeden z účastníků tendru, francouzská Areva šla dolů s ratingem a má negativní výhled. Už pocítila obtíže při zvyšování kapitálu. Druhý účastník Westinghouse je dnes spojen s Toshibou - a kdo by dnes půjčil japonskému výrobci jaderné technologie peníze? Thomas upozornil, že poklesly i výrobní kapacity pro JE.
Hrdlička: Vzdělávání nelze snadno urychlit
Profesor František Hrdlička z ČVUT si nemyslí, že jde o soupeření mezi dvěma druhy energií. Každá má jinou funkci a rozhodující podíl v Česku stále poskytují fosilní zdroje. Ovšem fakt, že 30 let se JE nestavěly, se promítl i do vzdělávání, a to nelze snadno urychlit. V Číně je technické vzdělávání lepší než leckde v Evropě.
Nicméně musíme realisticky reagovat na fakt, že ropa je v cenové spirále, plyn bude následovat. Možnosti obnovitelných zdrojů musíme posuzovat jen v konkrétních podmínkách ČR a jejích klimatických poměrů. Hrdlička počítá s růstem spotřeby energie na zhruba dvojnásobek celosvětově, a s tím i elektrické energie. Pokud se nic nezmění - business as usual - je přírůstek HDP o 1 % spojen s růstem energetické spotřeby o 1 %. V energetické koncepci ČR se počítá jen s 0,4 %. To však vyžaduje investice do úspor.
Uhlí končí, z něho zatím 60 procent elektřiny. Nejmenší zvýšení nákladů na elektřinu roku 2050 mu vychází u JE. (Ale jak může vědět, kolik bude JE stát za 40 let??). U OZE mu vychází pětkrát vyšší přírůstek nákladů. (Proč si toho Němci nevšimli?? Ale dejme tomu, že jsou zmanipulovaní - proč ale do toho tolik investují Číňané??)
Výstavba bude o to delší, že máme vleklý výpadek odborného vzdělání. „S těmi pracovníky, kteří dneska provozují dnešní jaderné elektrárny, nepostavíte ani jeden nový jaderný projekt."
Lokální výroba, kterou sleduje World Alliance for Decentralised Energy (WADE),staví na vysoce účinné kogeneraci, na výrobě z obnovitelných zdrojů v místě spotřeby a na průmyslovém recyklování energie. „Nelze ji plánovat na úrovni státu," tvrdí Hrdlička. (Proč tedy ČR sestavuje - pravda, děsivý - národní plán využití obnovitelných zdrojů ??)
ČEZ je tak technicky nepřipraven, že nebyl schopen zadat ani nadkritickou uhelnou elektrárnu, natož jaderný zdroj. Je to něco tak složitého, že o tom nemůže rozhodovat privátní společnost - navíc tou také není, je polostátní. NyníČEZ vyhrožuje odstraněním nevyhovujících uhelných lektráren, kterým se sníží výroba z fosilních zdrojů téměř na polovinu.
Nakonec profesor Hrdlička nabízí porovnání výrobní kapacity různých zdrojů. Kolik ročně vyrobí Instalovaných 1000 MW: fotovoltaika 1 TWh, vítr 1,7 TWh, uhlí 4 - 5 TWh a JE 6 TWh.
Chceme izolaci?
Mycle Schneider vyvrací Hrdličkovu zmínku, že ve Francii už běží tři rychlé reaktory, tedy reaktory vyšší technologie. Nikoliv, zavřeli je, protože nefungovaly. Odmítá také slova o náhradě uhlí - ne, nelze uvažovat ve smyslu náhrady, jde o reorganizaci energetického systému. V ČR jsou staré centrální zdroje, které potřebují velké přenosové soustavy. Pro budoucnost neuvažujme o kilowatthodinách, ale o službách, které elektřina poskytuje. Energetické služby mohou být poskytovány inteligentně, kdy spotřebiče samy využijí nejvýhodnějších podmínek. Síť může být budována podobně, jako dnes pracuje internet. Nejlepší je redukovat ztráty elektrického systému v celém řetězci.
Infrastrukturní rozhodnutí, která se udělají dnes, vydrží dlouho. Chce ČR izolaci od toho, co budou dělat největší energetické velmoci - Německo, Čína, USA? Není to debata o specifické technologii, ale o rekonstrukci energetického systému, komplementarity velkých a regionální energetických zdrojů. Víc propojení, organizace, pohotová data nejen o produkci, ale i o užití. Musí se překonat obavy ze zneužití dat o jednotlivých uživatelích. je tam mnoho otázek, které překračují pouhou energetiku.
Thomas: Banky se bojí
Stephen Thomas říká, že bude trvat dlouhé roky, než se dozvíme, co se vlastně ve Fukušimě stalo. Trvalo 25 let, než vznikly pasivní reaktory, které dokázaly reagovat na Černobyl. Nicméně renesance jaderné energetiky uvázla už před Fukušimou. Katastrofa na tom moc nezměnila, jen celý proces ještě urychlí.
Renesance byla ohlášena v USA 2003, slibovala zjednodušení konstrukce, výrazné zvýšení bezpečnosti, snížení provozních nákladů a investiční náklady, které představují dvě třetiny ceny elektřiny, na úrovni 1000 dolarů za instalovaný kW. Jeden blok Temelína by tak stál miliardu dolarů.
Co z toho bylo?
V posledních soutěžích na výstavbu JE v JAR, Kanadě a Sjednocených arabských emirátech byla nabídková cena 6000 USD/kW. V USA se tato cena považuje dokonce za dolní odhad. Jižní Korea uvažuje o 4000, ale to může být příliš optimistické. Historie potvrzuje, že všechny počáteční ceny byly výrazně překročeny.
Banky nechtějí nést to riziko - a kdo je ponese? Spotřebitelé? Na konkurenčním trhu? Nebo daňoví poplatníci? A budou s tím souhlasit? Investoři spoléhající na pevnou cenu? Po finském případu Olkiluoto už asi nikdo něco takového neudělá. Je tu také hrozba snížení ratingu pro stavitele jaderné kapacity a zvýšení ceny kapitálu. To by nevadilo, pokud všechno jde dobře, Problém by vznikl, kdyby si společnost potřebovala půjčit hodně peněz. (Kdyby se to začalo prodražovat.)
Jak je to s možností získat licenci: Bushova představa, že se to dá zvládnout za rok nebo dva, se nepotvrdila. Ještě před Fukušimou bylo očekáváno první povolení opakovaného (generického) projektu nejdříve roku 2012, a nyní už ne dřív než roku 2013.
Dá se to postavit? Stavba fincké jaderné elektrárny Olkiluoto se prodloužila ze 4 lpůvodně plánovaných let na nyní očekávaných 8 let (a nejnovější zprávy mluví o dalším prodloužení dostavby). Francouská elektrárna Flamanville protáhla výstavbu z 5 let na 9 let (jak zní současný odhad). EDF a Areva se nyní pokoušejí racionalizovat projekt EPR, aby se snížily náklady a stavební nároky. Ale pro Británii, kde mají zakázku, to nestihnou.
„Fukušima je dobrou příležitostí pro jaderný průmysl, jak z toho vycouvat, podobně, jako se to dělo po havárii v Three Miles Island," soudí Stephen Thomas. Německo bude testem, zda je to schůdné.
Sedlák: Předražení je standard
Martin Sedlák říká, že dostavba Temelína může stát 300 - 500 miliard korun. Cenový vývoj předchozí stavby byl děsivý. Temelín měl být dokončen 1995, ale opakovaně se diskutovalo o možnosti zastavení stavy. Dokončení si vynutil trik - ČEZ začal lidem nabízet levné přímotopy a uměle zvýšil spotřebu elektřiny. Dnes se veškerá produkce Temelína vyváží, nezastavily se uhelné elektrárny, jak se slibovalo, a nevznikla ani laciný zdroj, umožňující nižší ceny - ceny máme stejné jako v Německu.
ZA dnešních podmínek by byly další bloky Temelína těžko dostavěny dříve než roku 2025. České náklady jsou všeobecně o polovinu vyšší než v OECD. Jen u fotovoltaiky ČEZ přeplatil o 2 miliardy korun.
Mezitím se však mohou odběratelé zařídit jinak. Velké firmy, například IKEA, se snaží mít vlastní zdroje, aby se vyhnuly riziku drahé energie od centrálních dodavatelů. Technický potenciál úspor v českém průmyslu je podle Pačesovy zprávy 23 procent, elektřina i teplo. (Tento odkaz na Pačesovu zprávu byl v diskusi zpochybňován.) V Německu se prosazuje kombinace solární články a bioplyn. Výkyvy jednoho zdroje vyrovnává ten druhý.
Reaktor do díry
Stephen Thomas o náklady likvidace jaderné elektrárny - v Americe hodili reaktor do velké díry, ale to asi jinde nejde. Obyčejně se na to střádá do zvláštního fondu. Zatím se s tím moc nepočítá, není to součást kalkulací. V Británii vzrostly odhady nákladů na likvidaci za posledních deset let šestkrát. Tyto náklady nejsou součástí investičního rozhodování, firma s nimi nepočítá, ale společnost s nimi počítat musí. Je to účet, který se přenechává příštím spotřebitelům.
Schneider varuje: Při havárii nastane okamžitý výpadek příjmů a nastřádaný fond nemusí být dostatečný. Klíčové je, kdy se peníze z likvidačních fondů využijí, protože postupem času ztrácejí hodnotu. Francie zahájila politiku okamžité likvidace po ukončení provozu, žádná přestávka na chlazení.
Loreck: Němci to zvládnou
Charlotte Loreck z berlínského Öko-Institutu nejprve zrekapitulovala historii německého odchodu od jádra. Původní rozhodnutí z roku 2000 nebylo radikální, pouze zakonzervovalo stávající kapacity. Až teď to půjde prudce dolů. Přitom ještě v říjnu 2010 bylo datum odchodu prodlouženo. Konec tedy bude o 13 let dřív, než se předpokládalo loni. I podle původních plánů však mělo být v příštím roce zavřeno 8 elektráren.
Problémy by vzniknout neměly, protože s odchodem od jádra se dlouhodobě počítalo. Okamžitě odstavené jaderné bloky nahradí 8,7 GW rezervního výkonu. Až se zprovozní 2,5 GW ze zakonzervovaných kapacit, můžou se zavřít další dva jaderné bloky. K tomu se roku 2013 uvolní 2 GW lepším řízením špičkové spotřeby. Ve výstavbě je 2,8 nových kapacit, které lze provozovat od roku 2013, a s dalšími 5 GW se počítá v období 2015 až 2020. Je tedy dost kapacit, které výpadek jaderných elektráren nahradí. Pokud všechno klapne, roku 2050 bude 50 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Vliv na ceny elektřiny: zatím vůbec žádný, stejný předpoklad nárůstu cen jako před Fukušimou. Dovozy? Z ČR zatím beze změny.
Otčenášek: Trh si neporadí
Docent Petr Otčenášek (expert, pracoval pro British Nuclear Energy) doporučuje, abychom se nesoustřeďovali jen na jádro a obnovitelné zdroje, ale taky na fosilní paliva - „klíčové pro budoucnost". Argumentuje závěry Světové energetické konference 2010. Lidstvo přitom vstupuje do fáze, ve které se neví rady nejen s energetikou, ale i s ekonomikou. Napřed byl jen jednoduchý trojúhelník člověk, materiály, energie. Ten se však mezitím rozšířil o životní prostředí, kapitál, nadnárodní regulaci, a nejnověji etika. Etika je také základem německého rozhodnutí.
Z fyzikálního hlediska stojíme před dilematem - máme ředit koncentrovanou energii, nebo koncentrovat ředěnou energii? Kritická rizika příští etapy civilizace představují energetika, doprava a války. Války o energetické zdroje byly v poslední době nejběžnější. Z hlediska bezpečnosti byla loni nebezpečná nejen Fukušima, ale i ropná katastrofa v Mexickém zálivu. Meze vývoje jsou dané zdroji a odpady. Výhled nabízí několik alternativ. Buď jím bude stabilita, nebo řízený pokles požadavků na energii (tomu nevěří), nebo války, a poslední možnost představují vědeckotechnické fantazie sahající za dnešní představy.
Jaderná energetika byla podporována z vojenských důvodů. Teď už vlastně probíhá čtvrtá světová válka - boj o energii. Vyčerpávání zdrojů má charakter válečné situace. Evropa má 14 procent světové spotřeby energetických surovin, ročně vydává 200 miliard euro na dovoz.
Říká se, že o elektrárnách rozhodují investoři, nikoliv vlády. Samotný trh si však s velkou energetickou neporadí - jinak by nevznikaly energetické strategie vlád. Fukušima - je těžko představitelné, jak se bude likvidovat poškozené palivo.
Dokument etické komise Německa, který vedl k odchodu od jádra - je výzvou. Nešlo o běžný postup, kdy se nejprve provede analýza a na ni navazuje rozhodnutí. Tady nejprve padlo rozhodnutí a pro toto rozhodnutí se hledá řešení. Toto rozhodnutí se opíralo o otázku: Jsou rizika nedostatku energie větší než rizika jaderné energetiky, včetně odpadu a likvidace?
Němci jsou velmi dobře připraveni, například mají dobudovaný Nordstream. Bude to základní změna v hospodářském životě. Rozhodnutí není ekonomické, ale politické. Celý postup bude říze státem, od Bundestagu až po jednotlivce.
Víc se bude využívat hnědé uhlí a zemní plyn. V zásadě jde o změnu životního stylu. Etická komise upozornila, že by bylo nesprávné využívat import ze zemí, které využívají jadernou energii.
Bursík: Přehlížíme příležitost
Martin Bursík poukázal na to, že vysoké zisky české exportní energetiky jsou plodem kombinace vysoké ceny v Německu a nízkých nákladů českých elektráren, které už dokončily odpisy. Německý postoj k energetické budoucnosti charakterizovala poznámka Gerharda Schrödera před více než deseti lety: „Obnovitelné zdroje? Obrovská příležitost pro Německo." Současné energetické strategie v ČR budoucnost neuvažují, vycházejí z dnešního snímku energetického trhu. Ale kdo si uměl představit před 15 lety nad těžkými kufry se sluchátkem dnešní podobu mobilního telefonu? Budoucnost může být radikálně jiná a sebejistota našich koncepcí není namístě.
Investice do obnovitelných zdrojů vzrostly během krizového roku 2010 o 30 procent na 211 miliard dolarů. Nejvíc investovala Čína, ale Německo bylo druhé a už 20 procentního podílu OZE. Teprve pak jsou USA. V některých oborech představovaly loňské investice násobek předchozího pětiletí. Ve Španělsku přitom přiřadili k obnovitelným zdrojům stejnou kapacitu plynu, takže mají vyrovnanou bilanci. V EU se nejvíc investuje do plynu a větru, následuje fotovoltaika (Renewables 2011 - Global status report). V EU je snaha jít dál a rýsuje se cíl pro rok 2030, kterým by mělo být 45 % z obnovitelných zdrojů. Dlouhodobý cíl vyžadují investoři.
Pro český průmysl je důležité, že od 2013 se u nás začne obchodovat s povolenkami, cena uhlíku stoupne, cena kilowatthodiny z uhlí podraží. Světem koluje příklad ze Severní Karoliny, kde jako první nabídli levnějši elektřinu ze slunečních panelů než z jaderné elektrárny.
Systém budoucnosti bude postaven spíše na modelu virtuální elektrárny (www.kombikraftwerk.de), která dokáže kombinovat síť rozptýlených zdrojů. To je zásadní příležitost pro zcela novou ekonomiku. Je třeba zcela změnit dopravní a výrobní infrastrukturu, kterou jsme postavili v minulém století bez vědomí toho, jak zničující je spalovat fosilní zdroje. Měli bychom si také uvědomit, že se podílíme na odpovědnosti vyspělých zemí za rozvoj technologií pro rozvojové země, protože při vyšší produkci klesají investiční náklady a zvyšuje se dostupnost pro všechny.
Základní otázky
ČEZ vydal 30 miliard na tři nové uhelné elektrárny, z toho Prunéřov a Tušimice nemají nejlepší dostupné technologie. To jsou špatně investované peníze. Proti obnovitelným zdrojům se v Česku rozpoutala ostrá kampaň, ve které se zneužívá selhání regulátora s fotovoltaikou. Nový zákon o obnovitelných zdrojích zablokuje bankovní úvěry pro malé investice, které by naopak měly být cílem.
Potřebujeme úspory, inteligentní sítě s inteligentními spotřebiči, které jsou schopny reagovat na nejnižší cenu elektřiny, zrušit tendr na Temelín, restrukturalizovat teplárenství na obnovitelné zdroje a plyn.
Potřebujeme také regulaci trhu s biomasou, jinak vznikne další kampaň jako s fotovoltaikou. Biomasu dnes spotřebovávají dominantně centrální zdroje, stahují ji ze vzdálenosti 200 kilometrů, s dopadem na životní prostředí. Zároveň se připravují se velké centrální zdroje, které budou zpracovávat biomasu z lesa. Místo toho by měl vzniknout trh s účelově pěstovanou biomasu, a velcí hráči by měli dostávat podporu jen když koupí biomasu od zemědělců, zatímco zbytkovou biomasu bychom měli ponechat k využití v místě. Zatím to vypadá jako pokus vyvolat tlak na cenu biomasy, aby lidé, kteří do tohoto typu vytápění investovali, byli zklamaní.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
