Například prostřednictvím anonymních akcií, kdy se nedalo zjistit, komu to doopravdy patří. Zapsáno bylo pouze, kdo je v tu chvíli držel v ruce. Zákonodárci, kteří za tento právní paskvil bojovali v parlamentu do roztrhání těla, teď mají Babišovi za zlé, že jej použil.

Přečetl jsem si zprávu OLAF. Či přesněji, začetl jsem se do ní, ale v druhé části už jsem jen marně listoval detailními právními rozbory předpisů EU a soudních rozhodnutí. Zkuste to sami, dopadnete stejně. To podstatné je nicméně zřejmé. Čapí hnízdo se deklarovalo jako malá společnost, a možná jí i bylo, ale nedá se to zjistit. Je to zamlženo právní formou, která se opírala o anonymní akcie.

Tomu se ale nelze divit, takhle se v Česku podnikalo standardně. Proto to nepřišlo divné ani těm, kdo dotaci schvalovali, ani těm, kdo ji pak zkoumali v auditech. Systém anonymních akcií umožňuje, aby ani záznamy z valných hromad neřekly, komu to vlastně patří. Na valných hromadách prý prezenční listiny ani nebyly třeba, protože hlasovaly akcie.

Kdybych tedy měl označit klíčovou pasáž zprávy OLAF, viděl bych ji v následujícím sporu se znalcem, který roku 2015 zpětně posuzoval způsobilost společnosti Farma Čapí hnízdo získat dotaci pro výstavbu kongresového centra:

„Znalec poskytuje informace o vydání 20 akcií na doručitele společností Farma Čapí hnízdo a.s. a popisuje všeobecné podmínky nakládání s tímto druhem akcií, jejich používání a převádění. Tvrdí, že předložení takovéto akcie na valné hromadě představuje jediný náležitý způsob, jak provést ověření skutečných vlastníků akcií.